Bývalá první dáma Olga Havlová se narodila 2.2 1933 jako Olga Šplíchalová do drsného dělnického prostředí pražského Žižkova. Od raného dětství vrůstala v neúplné rodině, bez otce, zato se spoustou dětí. Od starostí o sourozence, neteře a synovce utíkala ke knihám, především do knihovny v dobročinném Milíčově domě.
Po vyučení v Baťově škole pokračovala v dělnické rodinné tradici, která ji fyzicky poznamenala do konce života,neboť právě v Baťově továrně, jako opravářka punčoch, přišla Olga o čtyři prsty na ruce. Vedle toho se stále intenzivně věnovala literatuře a ochotnickému divadlu. Navštěvovala také herecké kurzy.
V Praze následně vystřídala několik převážně dělnických zaměstnání a pobírala díky svému hendikepu invalidní důchod.
Se svým budoucím parterem se potkala poprvé v roce 1953 v pražské kavárně Slavie. Scházeli se zde umělci, intelektuálové a demokratická protirežimní opozice. Mezi nimi se v té době vyskytoval i o tři roky mladší Václav Havel – mladý muž z intelektuálního buržoazního prostředí, vyrůstající v rodině třídního nepřítele. Ona tenkrát chodila s hercem Ladislavem Trojanem a nevyzrálý Václav ji nijak nezaujal. Postupně se ale sblížili skrze divadlo a společný zájem o literaturu. Tři roky po seznámení spolu začali chodit a v roce 1964 se vzali. V průběhu šedesátých let se Václav Havel prosadil jako evropsky uznávaná osobnost, dramatik a spisovatel. Sama Olga byla pozornou první čtenářkou a kritičkou jeho esejistických i dramatických děl, velmi platnou oporou a spolupracovnicí v těžkých letech Charty 77, kterou sama Olga roku 1982 signovala.
V roce 1967 Havlovi zakoupili venkovskou usedlost v Podkrkonoší na samotě zvané Hrádeček. Olga si klidné prostředí mimo městský shon velmi zamilovala. Hrádeček se v letech normalizace stal místem společenského styku Václavových přátel a významným centrem disentu.
Po sovětské okupaci v roce 1968 se z Václava Havla stala definitivně osoba non grata a jeho činnost přešla zcela do protirežimního odporu. Olga Havlová byla vždy svému muži významnou oporou, podporovala ho ve všech disidentských aktivitách a sama se zapojila do této činnosti. Po relativně dlouhém období sledování, zadržování a výslechů byl Václav Havel odsouzen ke čtyř a půlletému vězení. Sama Olga byla následně trestně stíhána v kauze „Karavan“. V době, kdy byl Václav ve vězení, převzala Olga Havlová, spolu se svým švagrem Ivanem, odpovědnost i povinnosti v samizdatové edici pod názvem Expedice. Z vězení k Olze od Václava putovala ve formě dopisů dlouhá filosofická zamyšlení, která byla později vydána pod výstižným názvem Dopisy Olze.
Vztah Václava a Olgy byl bezesporu plný vzájemného obdivu a tolerance. Olga dle všech dostupných informací do značné míry respektovala i Václavovy zálety, jelikož si byla plně vědoma zvláštní povahy a významu jejich vztahu.
Kromě role organizátorky společenského života a múzy salonu se věnovala ekologii a publicistice a roku 1987 spoluzaložila samizdatový zpravodajský videomagazín Originální Videojournal, který obrazově dokumentoval činnost disentu a otevřeně informoval o tehdejší politické a kulturní situaci v Československu.
O dva roky později se ujala role první dámy. Po Václavově boku se věnovala utváření občanské společnosti a zanechala nesmazatelnou stopu i v české charitě. Stojí za nespočtem dobročinných projektů. Roku 1990 založila s přáteli z Charty 77 Výbor dobré vůle a, o dva roky později, pak Nadaci Olgy Havlové. Obě tyto organizace si vzaly za cíl pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Skrze činnost nadace se stala uznávanou v zahraničí, a v některých zemích Evropy i v zámoří vznikly pobočky k podpoře hlavních cílů nadace. Nadace Olgy Havlové také každý rok v květnu uděluje prestižní cenu osobnosti se zdravotním postižením, která se velmi zasloužila o zlepšení podmínek života lidí s postižením.
Olga sama za svou činnost obdržela mnoho zahraničních i domácích řádů a ocenění. Všeobecně oblíbená první dáma skonala ve věku 63 let 27. ledna roku 1996 a je pohřbena v rodinné hrobce Havlových, navzdory problematickému vztahu, který s rodinnou Havlových (především s Václavovou matkou) měla.
