Jeho přítelkyně Ilona ho po nějaké době poslala k vodě a našla si jiného. To ale žárlivý Alžířan neunesl a v pražském bytě jejího otce ji ubodal. V zápalu vášně jí bodl celkem 44krát. Pak si z místa činu ještě odnesl její telefon a hodinky a poté uprchl do irského Dublinu. Dopaden byl až o sedm let později.
Krvavá vražda, při které Nuarím Zirukí v roce 2001 zabil studentku Vysoké školy ekonomické, šokovala nejen Pražany. Se svou pozdější obětí Ilonou se seznámil v Lodnýně, když tam v roce 1996 pobývala na tréninkovém tanečním pobytu. Vášnivě se do sebe zamilovali, ale vztah jim nakonec příliš dlouho nevydržel. Také kvůli rozdílnému kulturnímu původu i názorům právě na vztahy a lásku. Dívka si navíc později v Praze našla jiného muže. Zirukí se s tím ale smířit nehodlal.
Posledních pár dnů
V roce 2001 se za ní proto vydal do Prahy, aby s ní strávil několik dnů a ještě naposledy se ji pokusil přemluvit k tomu, ať ho neopouští. Podle Iloniny nejlepší kamarádky byl „do ní blázen“.
Když ale pochopil, že ona s ním už opravdu být nechce a nebude, rozhodl se ji zabít. Nechtěl dovolit, aby patřila někomu jinému. Kriminalisté takový čin nazývají vražda s rozmyslem. Pravý opak vraždy z afektu.
Pořídil si pořádný nůž a vyrazil s ním i s Ilonou na poslední prohlídku metropole, kterou zakončili v bytě jejího otce. Ilona od něj měla svůj klíč a občas tam chodívala. A tam ji Zirukí ubodal a na stejném místě ji jen několik hodin po vraždě našel i její otec.
Totožnost neznámá
Okamžitě ho napadlo, že pachatelem je právě její arabský expřítel, a rozhněvaně o tom zpravil policsty. A ti jeho podezření zanedlouho potvrdili řadou nepřímých důkazů. Jedním z nich byly například snímky z fotoaparátu nalezeného na místě činu, kde byli Zirukí spolu s Ilonou zachyceni přímo v onom bytě jen pár hodin před vraždou.
Postupně k tomu přidali i záznam z kamery obchodního domu, kde Zirukí kupoval vražednou zbraň, nebo jeho zakrvácený svetr nalezený v popelnici nedaleko od hotelu, kde během své pražské návštěvy bydlel. Vyšetřovatelé ale získali i fotografie z letiště, které ho zachycovaly před nástupem do letadla do irského Dublinu. Bylo tedy jasné, že je mimo republiku.
Během vyšetřování případu se navíc ukázalo, že pas, na který se ubytoval, nebyl vůbec jeho. Bylo proto zpočátku velice obtížné nechat na něj vydat mezinárodní zatykač. Jeho pravé jméno detektivové zjistili až díky údajům z platební karty, kterou platil za sebe a za Ilonu večeři, na kterou ji poslední večer před vraždou pozval.
Zkrácení trestu
Nepřímé důkazy soudu stačily k tomu, aby Zirukího odsoudil v nepřítomnosti jako uprchlého na 12,5 roku vězení. Ke stejnému trestu byl odsouzen znovu, když byl v roce 2008, sedm let po vraždě, zadržen a převezen do České republiky.
Během výkonu trestu Zirukí opakovaně žádal o dřívější podmíněné propuštění z vězení, po deseti letech pak požádal soud o upuštění od zbytku trestu. Ten mu skutečně poslední rok a půl, který měl strávit za mřížemi, odpustil. Poté byl ze země vyhoštěn. Soud při svém rozhodnutí přihlédl k pachatelově lítosti nad svým činem.
Po sedmnácti letech od vraždy, kdy požádal o prominutí zbytku trestu, byl prý už zcela jiný člověk. „Chci na to zapomenout, chci začít znovu. Bude mě to trápit do konce života,“ řekl před soudem. Jeho advokátka také soudu doložila, že jeho rodina mu v Alžírsku zajistí práci i bydlení.
A soudce vzal do úvahy i kladné hodnocení Vězeňské služby, podle které během pobytu za mřížemí Zirukí obdržel 17 kázeňských odměn a ani jednou nebyl trestán. Podle závěru psychologů a psychiatrů měl navíc předpoklady pro vedení řádného života.
