V 19. století se ze vsi a městysu proměňovaly Modřany v moderní pražskou čtvrť. Když se Praha stala hlavním městem nové republiky, nastal zde čilý stavební ruch, stavěly se obytné domy i tovární budovy, strojírny, cihelna, pily, cukrovar, závody Sigma, Mikrotechna, Chirana a také v roce 1932 slavné čokoládovny Orion.
Když Orion zářil ve všech cukrárnách
Cukrářskou firmu založili původně na Královských Vinohradech František a Albína Maršnerovi v roce 1891. Na Korunní třídě za měšťanským pivovarem nechali postavit továrnu na turecký med a další cukrovinky. Název továrny měl 15 slov: Továrna na orientálské cukrovinky František Maršner, hlavní závod na Královských Vinohradech, odštěpný závod v Praze.
Zmíněnou značku továrna začala používat od roku 1924 a čokoládové i cukrářské výrobky s názvem Orion se staly evropským pojmem. Proslavené byly kočičí jazýčky, kaštany, pralinky, mýdla i šuměnky. V roce 1914 Rudolf Pachl, původně obchodník továrny na čokoládu a cukrovinky v Podmoklích, si zřídil vlastní provoz na Vinohradech, který přestěhoval do Nuslí, zároveň koupil pozemky bývalé továrny na marmeládu v Modřanech. V roce 1936 převzal oba závody jeho syn Jan Pachl. V roce 1947 byly vinohradský závod Orion a modřanský provoz RUPA znárodněny a vznikl nový poválečný závod Pražské čokoládovny.
V pozdějších letech byla vinohradská výroba převedena do Modřan. Nové automatizované výrobní linky umožnily vyrábět cukrovinky jako čokolády, slavné bonbony Bon pari, čokoládové tyčinky i figurky, malé mikulášské i pohádkové dětské čokolády a vánoční kolekce. Z vinohradské Orionky se stal areál SEVACu a přestavbami ztratil objekt historickou původnost a i ten byl zbourán, z brownfieldu vytvořil developer Sekyra Group v roce 2008 novou rezidenční zástavbu (Rezidence Korunní). Orion je dnes jednou ze značek švýcarské firmy Nestlé, největšího světového potravinového koncernu. Pod český Nestlé patří závody Sfinx, Zora a Tivall.
Z městysu dvanáctá pražská čtvrť
V roce 1963 se spojily Modřany s Komořany, v roce 1974 se připojily Cholupice a Točná, z městysu se stala nová pražská městská část, v pořadí dvanáctá. Roku 1989 připadly k Modřanům části sídlišť Lhotka a Libuš (Kamýk). Kníže Soběslav II. již v roce 1178 zmiňuje Modřany v darovací listině kapituly vyšehradské a pak Václav I. a Karel IV., který připojil k tomuto území v roce 1356 ještě lesní plochu. Původní název Modřan zněl Modřiluhy, to proto že tu byly lužní louky, kde bohatě kvetly modře hyacinty modré. Roku 1855 byly Modřany povýšeny na samostatnou farnost. Na návrší Šance jsou zbytky keltského hradiště. Historie to je, včetně mnohých historických i sakrálních památek, pestrá. Modřany ale musí myslet také na svoji moderní přítomnost. Přibývá nových domů, obchodů a developeři se zajímají o zdejší brownfield v lokalitě bývalých závodů Sigma.
Příběh modřanského brownfieldu
Příběh Modřan trochu připomíná ten Jinonic a Waltrovky. V Jinonicích také byla továrna Motorlet, měla genius loci, velkou nostalgii, rozdíl je v tom, že z Waltrovky se vytěžilo na hektary bohaté a souvislé území. V Modřanech se developeři zaměřili na proluky mezi stávajícími budovami. A pak tu našli areál bývalé Sigmy, na rekultivaci území se bude podílet společnost Central Group, která se zaměřuje místo na výstavbu na zelené louce právě na brownfieldy. Krom toho se zde bude realizovat výstavba metra D, což zvýší ještě atraktivitu projektů ve zdejší lokalitě.
Zahušťovat, anebo město rozšiřovat?
Společnost Central Group se rozhodla pro první z obou možností. Nebrání se ekologickému náhledu na věc, protože za chvíli by okolní krajina mizela. I když jednodušší je stavět na zelené louce. Ale ani jít směrem zahušťování města není jednoduché. I tady se ekologie a životní prostředí brání, aby zahušťovací kroky nebyly předimenzované. Se zdejšími pozemky je to složité, mají hodně majitelů, území s bývalým továrním provozem navíc bývá dost kontaminované. Zároveň stavební povolovací procedury jsou složité a zdlouhavé, pomohlo by v budoucnu propojení řešit stavební povolení už v rámci územního rozhodnutí.
Dvě věže v Kamýku?
Zahušťovat se v Modřanech ale mělo nejen v bývalém areálu Sigmy. Mělo se tak dít i v prolukách stojících sídlištních objektů. Když se řekne, že projekt je předimenzovaný, vědí o tom Modřanští své. Dnes už je díky digitálním technologiím a vyspělé počítačové grafice stavební projekty možné virtualizovat. Tak tomu bylo i s prezentacemi vizualizací projektu Dvou věží o 14 a 18 podlažích, které měly být v Kamýku postaveny a s čímž radnice v Praze 12 ani místní obyvatelé v předložné podobě nesouhlasili. Dle místostarostky MČ Praha 12 pro územní rozvoj a životní prostředí ing. Evy Tylové by to například už ze samotného hlediska okolní zástavby a parkovací infrastruktury byla neúnosná zátěž.
