Po vstupu ČR do EU před 20 lety začalo pendlerů přibývat. Většina z nich pochází z pohraničí, kde se hůře hledá práce. Díky tomu, že mají dobře placené místo v sousedních zemích, se pohraničí přestalo vylidňovat a stěhují se tam i mladé rodiny z vnitrozemí, uvedli.
Výhodou je podle pendlerů také sebevzdělávání a lepší sociální systém. Handicapem pro český stát je, že zahraniční zaměstnavatelé odebírají z trhu kvalitní pracovníky. Mladí už o práci v Německu a Rakousku tolik nestojí, ale počet pendlerů je už několik let ke 100 000, uvedla čestná členka a bývalá předsedkyně Asociace pendlerů ČR Zuzana Vintrová, která sama jezdila do Německa přes 20 let. Začínala tam jako servírka v roce 1999 a později přešla na pozici hlavní stavbyvedoucí do firmy Karl Bachl. Zajišťovala pro ni také pendlery z ČR.
„České příhraničí bez EU by bylo dnes jako Uganda, díky unii rozkvetlo. Práce v Německu pomohla spoustě rodinám,“ řekla Vintrová. Podle ní se lidé diví, proč Češi stále jezdí do Německa, když se dá 50 000 vydělat i v Praze. „Říkám jim, že ze Strážného do Prahy pojedete 3,5 hodiny, pak budete hodinu parkovat. A nevyděláte si 50 000 korun, protože na cestách necháte 20 000,“ uvedla.
Podle ní trvá pendlerům cesta do firmy za hranice tři čtvrtě hodiny, zaměstnavatel jim zaplatí jízdné v náhradách a mají k tomu přídavky 250 eur na každé dítě, na čerpání důchodu mají právo po pěti letech práce. „Ti lidé musí vyjíždět do zahraničí, do Prahy nebo do Plzně by to pro ně bylo na nule,“ řekla.
Pendlerství začalo v roce 1992 po otevření hranic, kdy tam jezdily desítky lidí. Po vstupu ČR do EU v roce 2004, když bylo euro i za 32 korun, počty pendlerů rapidně vzrostly. Hodně se zvedala gastronomie a automobilový průmysl. „Potřebovali lidi a kde by je vzali, když v příhraničí mají Němci stejné problémy jako my, také se jim vylidňuje,“ řekla Vintrová, která v červnu 2021 dostala německou cenu Brückenbauer-Stavitel mostů za příkladné úsilí o prohlubování vztahů mezi ČR a Bavorskem.
V době covidu napočítala asociace 90 000 pendlerů vyjíždějících denně z ČR do Německa a Rakouska. „Bez OSVČ, ti jsou nepodchytitelní,“ řekla Vintrová. Podle ní se dnes tento počet nesnížil, denně jich bude vyjíždět do 100 000. „Když to trochu klesne v Bavorsku, kde to teď není s automobilkami bůhvíjaké, tak to nabude na Karlovarsku nebo na severu Čech, kde se rozjede jiná fabrika,“ řekla.
Kromě rozvoje pohraničí je podle Vintrové druhou největší výhodou pendlerství sebevzdělávání lidí v jazyce, jiném systému práce, preciznosti a disciplíně. Do ciziny jezdí Češi za prací dlouhodobě, většinou začnou, když musejí uživit rodinu. „Kdo vydrží první tři měsíce, tak tam zůstává. Někteří doživotně,“ uvedla Vintrová. Podíl žen je tak 40 procent, dodala.
Také Jan Průha ze sdružení Pendleři bez hranic vidí největší výhodu pendlerství v tom, že lidé z pohraničí mají práci. „A každá zahraniční zkušenost rozšiřuje obzory. Žádná nevýhoda mě nenapadá, možná jazyková a trochu i kulturní bariéra, ale je potřeba se tomu přizpůsobit,“ řekl. Podle něj dělají německé úřady, hlavně pro dělnické profese, maximum. I formuláře na finančním úřadě dostanou pendleři v češtině – snižují bariéry na minimum, aby to bylo co nejjednodušší, řekl Průha.
Velkou výhodu vidí v jednoduchosti a rychlosti, jak se může dát Čech zaměstnat. „Nahlásí se na finančním úřadě v Německu, kde požádá o daňové rezidentství, na sociální správě a zdravotní pojišťovně. Musí mít potvrzení od našeho finančního úřadu, že o tom ví. Kvůli přídavkům na děti se zaeviduje u německého úřadu práce,“ řekl Průha, podle něhož pendlerů stále přibývá, i když v posledních letech pomaleji.
Zdroj: ČTK
