Poprvé zabíjel ve starém činžáku na Hradčanech. Stavěl se tam za kamarádem „z mokré čtvrti“ a přitom mu padla do oka nebohá penzistka Daňková. Při vyšetřování se zdálo, že mu šlo jenom o peníze. Když ale po propuštění z vězení zabil i svou matku, ukázalo se, že démonů má v sobě mnohem víc.
Punčochou uškrcenou třiaosmdesátiletou Žofii Daňkovou nalezl pracovník sociální péče u ní doma. Byl den před silvestrem 1985 a kriminalisté se neměli čeho chytit. Daňková byla uzavřená a extrémně opatrná vůči cizím lidem. Jak se tedy někdo mohl dostat až přímo k ní domů, bylozáhadou. Stejně jako to, že byla zcela nahá a kolem přirození měla stopy krve.
Ztracené klíče
Jak později vypověděli její sousedé, Daňková večer před svou smrtí něco intenzivně hledala u svých dveří. Podle kriminalistů se snažila najít klíče od bytu, o kterých si asi myslela, že je někam založila. Nakonec šla spát s odemčenými dveřmi. Po zadržení Vladimíra Herbrycha se však ukázalo, že si klíče nikam nezaložila, ale že jí je záměrně vzal už během odpoledne dotyčný, když hledal v domě svého známého, evidovaného alkoholika Vilibalda Záchu. Ten byl ale tou dobou u své přítelkyně někde na Berounsku. Herbrych proto zazvonil právě na Daňkovou, se kterou se znal už od počátku roku, kdy u Záchy čtrnáct dnů bydlel. A během jejich rozhovoruse rozhodl, že se k ní do bytu v noci vrátí.
Kromě Daňkové mluvil ještě s jedním sousedem, který ho popsalvyšetřovatelům jako černovlasého mladíka. Navíc u Záchových dveřích nechal prázdnou lahev od piva. Když se pak na
Nový rok Zácha vrátil, sdělil kriminalistům jména několika mužů, kteří ho mohli v domě hledat. A jedním z nich byl i Herbrych. Ten se za Záchou vydal přímo z vězenía za dva dny byl už zase za mřížemi za vloupání do restaurace U černéhoorla na Újezdě. Při zadržení měl u sebe věci, které dcera zavražděné penzistky bezpečně označila za majetek své matky.
Těšilo ho její chrčení
Herbrych se k vraždě brzy přiznal a začal vyprávět, jak mu penzistkaotevřela dveře a po chvíli ho pozvala dál, aby přespal na její posteli. Pak ho měla vybídnout k souložia on, protože si prý myslel, že je jí padesát, souhlasil. Ráno po něm aleúdajně chtěla za sex tři stovky, jinak že ho udá za znásilnění. A protože se měl bát, že mu nikdo jako bývalému kriminálníkovi neuvěří, uškrtil ji. Znalci, kteří později zkoumali jeho psychický stav, ho označili za antisociálního a agresivního polymorfního psychopata, ale sexuální deviaciv něm neobjevili. Zatím. Motiv vraždy byl tedy určen jako loupežný a Herbrych šel na 15 let do vězení.
Když začátkem roku 2000 konečně vyšel z valdické věznice, vydal se za svou matkou do Sedlce v okrese Plzeň-jih. A i když se dvacet let neviděli,matka ho přijala. Ale už se cítila moc stará na to, aby se o něj starala. Proto po něm chtěla, aby si našel práci a nějakouženu, která mu bude prát a vařit. Konflikty mezi nimi postupně rostly, a když se jednoho květnového večera vrátil opilý domů, matka mu nadávala a říkala mu, ať se ráno odstěhuje. Herbrych se naštval a začal ji škrtit ručníkem. Když začala chroptět a při zápasu se jí vyhrnula noční košile, pocítil vzrušení a začal s ní souložit. Po vyvrcholení pochopil, že je jeho matka už mrtvá. Šel se z toho vyspat a ráno její tělo schoval do sklepa, kde ji během pár hodin našli příbuzní.
Herbrycha po třech dnech skrývání v lese zadrželi policisté a zase se vrátili i k předchozímu případu. Znalci mu tentokrát diagnostikovali sexuální deviaci se sadistickou komponentou a možnost jeho nápravy označili prakticky za nulovou. Za vše svědčí jeho slova o mrtvé matce: „Možná tu nadobro shniju, možná mě vynesou nohama napřed – ale vzpomínka na to, jak mi ta mrcha chrčela pod rukama, mě těší.“
