Při svých vražedných útocích se někdejší student matfyzu zaměřil na lidi bez domova a romského původu. Naštěstí neúspěšně. Po propuštění z vězení chce ale ve svém monstrózním plánu, který nazval Smrt cikánům a bezdomovcům, pokračovat. Přeje si, aby jeho oběti při umírání trpěly.
Student druhého ročníku matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Jan Mokrý dokázal prý řešit matematické příklady táhnoucí se přes dvacet stran. Inteligence, která mu skvěle fungovala při složitých výpočtech, však zcela selhávala v každodenním životě. Neměl žádné přátele, i když za společnost ostatních byl ochotný i platit. I proto byl až po krk v dluzích. A svou sociální i finanční frustraci se rozhodl vybít na lidech, kteří podle něj byli horší než on.
Pod vlivem idejí Adolfa Hitlera, kterého obdivoval už odmalička, se Mokrý rozhodl zbavit Českou republiku bezcenných kusů masa. Měl tím na mysli především lidi bez domova, kteří si podle něj na bezdomovce jen hráli, a přitom měli peněz víc než on. A také Romy. Chtěl je zabíjet, protože se na něj všichni vykašlali, a takhle by na sebe mohl přitáhnout pozornost okolí. Výše jmenované skupiny lidí by podle něj stejně nikdo nelitoval a nikomu by prý nechyběli.
Na Mokrého činech se podle soudkyně, která jej později poslala za mříže, podepsala jeho porucha osobnosti: „Toužil po uznání a obdivu okolí, kterého se mu nedostávalo. Zvolil k tomu však společensky neakceptovatelný a nelegální způsob.“
O jednoho míň!
Poprvé se vydal zabíjet bezdomovce v dubnu 2014 do Libně. Opakovaně začal nožem bodat do spícího Jaroslava M., ale zasáhl jen spací pytel. Pak se rozhodl zavolat policisty, aby jim oznámil, že bezdomovce drží jako rukojmí.
Přivolaná hlídka ho však záhy zpacifikovala a Mokrý skončil na dva měsíce na psychiatrii. „Výjezdová skupina na místě řekla, že jsem blázen a debil, a odvezla mě do Bohnic. Tím mě opravdu naštvali,“ popsal u soudu. Jenže místo toho, aby se dal psychicky do pořádku, začal tam sepisovat svůj „grandiózní“ plán nazvaný Smrt cikánům a bezdomovcům. Vytipoval si zhruba padesát lokalit, kde se pohybovaly jeho potenciální oběti a kde hodlal vraždit.
Tři dny po propuštění se vydal na hlavní nádraží, aby si tam v přilehlém parku zvaném Sherwood vyhlédl dalšího spícího bezdomovce a nožem mu přetnul tepnu na předloktí. Šokovaný Libor Š. začal hlasitě křičet, čímž Mokrého zahnal na útěk a zároveň přivolal strážníky městské policie, kteří mu zastavením krvácení nejspíš zachránili život.
A jejich kolegové kousek od místa činu zadrželi samotného Mokrého se zakrvácenýma rukama, který jen opakoval: „Alespoň bude o jednoho bezdomovce míň!“
Bez lítosti
Mokrý po svém zadržení litoval pouze jediné věci – že napadený muž přežil. „Chtěl jsem, aby trpěl, aby si tu smrt užil, aby umíral pomalu. Rychlou smrt si nezasloužil. Zabít se mi ho bohužel nepodařilo, protože se mi zlomil nůž,“ vypověděl u soudu Mokrý.
Dále soudu tvrdil, že činy důkladně plánoval a je na ně hrdý. „Za svými skutky si stojím, budu si je tvrdě obhajovat. Z etického hlediska jsem vinen, z morálního nevinen,“ uvedl ve své závěrečné řeči. „Jsem si plně vědom toho, že jsem zlý. Jsem pyšný a hrdý na své skutky. Lidé mají umírání stejně v povaze a denně umírají,“ dodal s tím, že zabíjení ho naplňuje a bude v něm pokračovat, i kdyby měl dostat trest ve výši tisíc let.
I když se Mokrého advokátka snažila později přesvědčit soud, že její mandant už svých činů lituje a od extremistických názorů ustupuje, on sám jí do toho „hodil vidle“: „Za extremistickými ideologiemi si stojím a zatím nemám důvod se k nim nehlásit. Daly mi něco, co jsem hledal – nový systém a novou rodinu,“ prohlásil. Soud mu nakonec napařil let patnáct, ale znalci považují možnost opětovného začlenění Mokrého do společnosti za takřka vyloučenou.
