Na jaře 1968 se ve Vltavě mezi Braníkem a Podolím nacházely balíky s rozřezanými částmi mladého muže. Jen hlava scházela. Jediné dvě stopy – vytetované srdíčko na rameni s nápisem Pepa a jizva po operaci slepého střeva – detektivům k dopadení vraha příliš nepomohly. Ten se ale nakonec přihlásil sám.
Srdíčko s nápisem Pepa a nezvykle pěstěné ruce kriminalisty přivedly k domněnce, že mrtvý byl nejspíš homosexuál. V té době kriminalisté vyšetřovali několik vražd homosexuálů najednou, a proto jeden ze směrů pátrání vedl k hledání jejich sériového vraha. Fakt, že srdíčko bylo rozbodané nožem, ale napovídal zase tomu, že by mohlo jít o nešťastnou lásku. V každém případě museli začít s pátráním v homosexuální komunitě.
Slavné pražské mordy: Záhadnou vraždu na Barrandově objasnili až po 33 letech. Už byla ale promlčená
Tou dobou už nebyla v Československu homosexualita nad osmnáct let trestná, pouze styk za úplatu nebo takový, který by vzbuzoval veřejné pohoršení. To však platilo úplně stejně i na heterosexuály. Přesto byla vzhledem ke společenskému náhledu na podobné chování homosexuální komunita uzavřená a nebylo jednoduché do ní proniknout.
René z hlavního nádraží
Na pražských nádražních záchodcích našli detektivové řadu nápisů a telefonních čísel s nabídkou homosexuálního styku. Například tam stálo: „Jarda z Nuslí za pade“, „Čekám na lásku, každou středu večer ve Fantově kavárně u stolu číslo 3, Míra“ nebo „Volej i v noci – rozpustilý Toník“. Díky nim se dostali na dohazovače jménem René. Ten zpočátku příliš vypovídat nechtěl, ale muži zákona ho ujistili, že jim jde jen o tento konkrétní případ a že se o případné porušování zákona ohledně věku či sexu za peníze zajímat nebudou.
René jim tedy prozradil, že mužem se srdíčkem na rameni je osmnáctiletý Karel Batěk, který tam občas chodíval. Později se ukázalo, že neměl žádné zaměstnání, jen občasné brigády, a že se nechával živit svými známostmi, u kterých i bydlel. Dál už se ale vyšetřovatelé nedostali.
Pasáček vepřů
Posunulo je až samotné přiznání vraha v říjnu 1968. Tím byl tramp Jiří Duchoň, který na své okolí působil zakřiknutě, a někteří jeho společníci ho dokonce označili za ňoumu. Někdy ho ale popadl „rapl“ a to potom začal řádit. Když mu například na potlachu další tramp zasedl místo u ohně, začal mu pálit záda větví, až ho museli ostatní odtrhnout, aby s tím přestal. A tento Duchoň, který měl přezdívku z pohádky Hanse Christiana Andersena Pasáček vepřů, byl čím dál víc zasmušilejší. Jeho kamarádi, kteří věděli o jeho orientaci, si mysleli, že se trápí kvůli tomu, a litovali ho. Když se však jednou pořádně napili, Pasáček se jim přiznal, že Baťka zabil. Už s tím nedokázal dál žít a prosil je, ať ho nahlásí na Veřejné bezpečnosti, protože je ke všemu i srab.
Baťka onu osudnou noc sbalil na hlavním nádraží a odvedl si ho k sobě domů do Holešovic. Jenže, jak u výslechu popsal tehdejšímu šéfovi pražské mordparty Jaroslavu Zahrádkovi, probíhalo to jinak, než si představoval. Večer byl podle Pasáčka ještě hezký, ale ráno na něj byl Batěk příliš hrubý, a když se mu to nelíbilo, vysmíval se mu, že je netykavka. Pasáček ho varoval, ať s tím přestane a potom ho i vyhazoval pryč, ale Batěk odejít nechtěl. Pasáček pak zahlédl na polici kladivo a naposledy Baťka varoval, ať drží hubu. Ten se mu však dál smál a říkal mu, že stejně nikdy nenajde odvahu, aby ho praštil. Ale našel. Čtyřikrát ho udeřil kladivem do hlavy a Batěk byl okamžitě mrtvý.
Pasáček rozřezal jeho mrtvolu nožem a kosti pilkou na železo a zabalené části těla na čtyřikrát odnesl ve velké tašce na most, odkud je hodil do Vltavy. Kriminalisté u něj v bytě opravdu našli zakrvácenou matraci, zeď postříkanou krví i pilku, která měla v ostří stopy kostí. Soud poslal Pasáčka na dvanáct let do vězení.
