Pečlivost, důslednost i kreativita vyšetřovatelů přes třicet let staré vraždy vyústila v roce 2017 v kriminalistický majstrštyk. Pomocí počítačové databáze se jim podařilo propojit daktyloskopický otisk dlaně, který nalezli v roce 1984 ve vile zavražděného muže na pražském Barrandově, s mužem, který se později k vraždě přiznal. Přestože že to už v tu dobu vypadalo, že tento kriminalistický pomníček zůstane navěky neobjasněný.
Uškrtil ho opaskem
Na začátku celého případu bylo rande třiadvacetiletého mladíka, který přijel do Prahy za svou slečnou ze Středních Čech. Schůzka se ale protáhla natolik, že mu poslední vlak z Hlavního nádraží k němu domů ujel. Proto se rozhodl strávit noc čekáním v nádražní hale. Jenže už byla půlka listopadu a teplota kolem nuly, tak se mladík celkem rád nechal pozvat od neznámého šestačtyřicetiletého muže nejdříve do nádražní restaurace na pivo a potom ještě na něco ostřejšího k němu domů, do vily na Barrandově. Slíbil mu, že tam může i přespat. Hostitelem byl tehdejší ředitel propagace československého Filmexportu Bohumír Kabelák. Tam spolu popíjeli dál, ale pak se jejich večírek zvrhl v drsnou hádku a rvačku, která nakonec skončila tím, že mladší z nich uškrtil staršího páskem. Poté vyházel šuplíky po celém bytě a zmizel prvním ranním vlakem domů. Od té doby už do Prahy nikdy nepřijel – bál se, že ho policisté kvůli vraždě zadrží a pošlou do vězení.
Na vraždu se přišlo až díky Kabelákově matce, která se marně snažila svému synovu dovolat. Proto požádala Kabelákova souseda, aby se tam zašel podívat, a ten ho našel ležet mrtvého v koupelně na podlaze. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti při svém pátrání sledovali dvě možné verze – první s motivem loupežné vraždy valut, se kterými zavražděný obchodoval, a druhou s homosexuálním podtextem, kdy by vrahem byl takzvaný „paskunďák“ neboli homosexuální prostitut. Vyslechli tisícovku lidí, z nichž mnozí pocházeli i z míst, kde se tajně scházeli gayové, sestavili identikit možného pachatele a přímo na místě činu zajistili několikero otisků prstů. Právě otisk dlaně z místa činu vedl k dopadení skutečného pachatele, když jej na oddělení kriminalistické techniky a expertíz jihomoravského kraje při kontrole daktyloskopických stop z neobjasněných trestných činů vložili do počítače. A díky tomu zjistili shodu s otiskem osoby, která byla v databázi kvůli jiné trestné činnosti.
Zprvu zapíral, pak se přiznal
Kriminalisté z pražského prvního oddělení neboli mordparty si tak mohli dojít za v té době již šestapadesátiletým podezřelým až domů. Samozřejmě nemohli vyloučit, že tam svůj otisk zanechal při jiné příležitosti a že se starou vraždou nemá nic společného. To se jim zpočátku také snažil zadržený muž namluvit, jenže pak se začal do svých slov tak zaplétat, až se nakonec k vraždě přiznal. Konkrétní důvod svého činu však policistům neudal.
Přesto se mu po zadržení paradoxně ulevilo, protože v sobě celé ty roky svůj zločin dusil a svým přiznáním mu spadl obrovský kámen ze srdce. Další a ještě větší úlevu pocítil, když mu kriminalisté prozradili, že vzhledem k tomu, že se vražda stala před třiatřiceti lety, je již promlčená, a on za ní nebude obviněn a ani nepůjde do vězení, čehož se nejvíc bál.
Zdroj: kriminalistika.eu, wikipedie
Straka, Hojer, Oplištil, Hepnarová, Fabiánová. Monstra v lidské podobě posedlá touhou zabíjet. A Vranská, Janatková, Pražáková, jejich oběti. Smutní hrdinové dvaceti stručných popisů nechvalně proslulých vražd spojených s hlavním městem Prahou, o kterých si však často povídali lidé po celé republice. Příběhů, nad kterými se člověk může zamyslet, nakolik se podobná stvůra může ukrývat v každém z nás.
Dvacet nejzajímavějších případů ze seriálu Slavné pražské mordy si můžete přečíst v e-knize, která je k objednání
zde: http://eknihyjedou.cz/slavne_prazske_mordy
