Jedna zkušená hospodyňka bělí záclony pomocí modrého inkoustu. Do vany napustí studenou vodu, vlije tam celou lahvičku inkoustu, záclony potopí a čeká, až voda zesvětlá. Čas nehlídá a na nějakém tom litru vody také nesejde. Zkrátka, až má voda barvu jako světlé nebe, záclony vyndá a nechá uschnout. Divila se, že to neznám. Copak o to, já jsem o tom slyšela, ale chybí mi ta odvaha.
Jiná paní odkryla tajemství praní drobného prádla. Používá staré povlaky od polštářů. Jeden má na ponožky, další na spodní prádlo a tak dále. Prádlo se nerozběhne a odpadá složité hledání. Paní má povlaky v koši na prádlo a rovnou je plní, čímž ušetří i čas při třídění prádla.
Další rady přinesla kamarádka: její dcerka měla mikinu s obrázkem. Když z ní vyrostla, byla smutná, že se s ní musí rozloučit. Maminka nelenila, vystřihla čtverec v místě obrázku a ušila dcerce žínku. Ta ji miluje a báječně si s ní při koupání vyhraje. Vzhledem k tomu, že mikinu zakoupili v sekáči za pár korun, tohoto razantního zákroku nelitovala.
Do špinavé termosky se dostává hodně těžko. Rada je nablízku: půl litru vody a dvě lžíce sody. Po několika hodinách vylít, vypláchnout jarovou vodou a důkladně vypláchnout horkou vodou.
Další zázračný prostředek je ocet. Má opravdu všestranné využití. Kromě toho, že je dobrý na tlačenku, pomůže i při běžných činnostech v domácnosti. Nádherně oživí barvu dřevěného nábytku, funguje na koberec či koženou sedačku. Jedna paní s ním čistí lakovanou podlahu. Když jej přidáme při praní k prášku, nemusíme se bát, že se prádlo obarví. A jeho charakteristický zápach není na závadu. Časem vyprchá.
A jedna rada ryze pánská, pozor! Někdy jsou totiž i muži hospodyňky: zašlý flek z látky zmizel poté, co jej pán potřel pěnou na holení. Po chvíli působení na postiženém místě ji setřel vlhkým hadříkem a lehce přepral v jemném vlasovém šamponu.
A ještě jednou ocet: tentokrát smíchaný se solí. Roztokem čas od času potřeme nerezový dřez a opláchneme. Bude zářit i bez použití drahých a neekologických čisticích prostředků.
V době zvýšené koncentrace alergiků se přikrývky a polštáře nacpané peřím už moc nepoužívají. Ale když přece, potom se tyto lůžkoviny mají větrat v průvanu, nikoli na přímém slunci. Na slunci peří vysychá a pak se láme, tím vzniká prach a po něm kýcháme ještě víc.
