Život je boj. Byl jím vždy. Již před čtyřmi miliardami let. Organismus, který se nedokázal bránit, ten neměl šanci na přežití. Evoluce je nemilosrdná a má času dost. Může zkoušet, testovat, eliminovat. Neexistuje tvor, kterému by příroda nedala vlastnost, která mu pomůže přežít. Nemáš drápy a tesáky? Dobrá, budeš tedy velice rychlý a obratný. Ukryješ se pod zemí nebo ve větvích. Pak přišly čtvrtohory a nová etapa.
Ten tvor, který se nedávno postavil na zadní končetiny a zvědavě se rozhlížel po světě, byl opravdu otloukánek. Tedy, na samém počátku. Příroda se k němu, z pohledu ostatních tvorů, zachovala dosti macešsky. Neměl ani tesáky, ani drápy. Nebyl ani rychlý, ani ho nechránila srst či peří. Bídné smysly, špatný zrak, sluch také nic moc, a z čichu pouze žalostné zbytky. Snadná kořist. Na potravinovém řetězci velice nízko. Příroda však nebyla škodolibá. To, co tomuto téměř bezmocnému živočichovi pomohlo přežít, se skrývalo pod lebeční klenbou.
Špičatý kámen v dlani, to už nebylo něco, čemu by se mohl kdokoliv smát. Ani člověk, ani zvíře. Tedy, kdyby to umělo. Lov na člověka už nebyl procházkou růžovým sadem. Už to nebyla návštěva spižírny. Lov se stal pro predátory riskantním, pak velmi nebezpečným a nakonec nemožným. No jen si to představte, já zaútočím na jednoho z nich a ze všech stran se na mě vrhne vřeštící tlupa. Ti prevíti se dokážou domluvit a nebojí se. Musím si tedy najít jiné žrádlo.
To, co pomohlo člověku přežít na této planetě je jiná, vyšší inteligence. Díky ní dokáže přemýšlet jako nikdo jiný. Strategicky, abstraktně, ale i logicky. Tento způsob myšlení člověku umožnil vymyslet různé nástroje, a poté i stroje na svou obranu. Zbraně, které žádná jiná bytost na planetě vymyslet nedokázala. Lidská inteligence je ten dar, který mu dala do vínku příroda, aby se dokázal bránit proti jejím nástrahám.
