Tisíce Čechů přicházejí o rodinný majetek, o kterém často neměli ani tušení. V platnost vstoupila přísná pravidla zákona o katastru nemovitostí, podle kterých nemovitosti bez jasně dohledatelného vlastníka definitivně propadají státu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) takto do svého vlastnictví převádí desetitisíce parcel – od menších polí a luk přes stavební parcely až po rozsáhlé lesní pozemky v hodnotě stovek tisíc i milionů korun.
Na tuto situaci naši redakci upozornil čtenář pan Tomáš z Plzeňska, který zachránil rodinný majetek doslova za pět minut dvanáct: „Náhodou jsem narazil na seznam nedostatečně identifikovaných vlastníků na internetu. Ze zvědavosti jsem zadal rodné jméno své prababičky a zjistil jsem, že v rodné vsi na Šumavě stále vlastnila dva hektary lesa. Nikdo z rodiny o tom nevěděl, v původním dědickém řízení v šedesátých letech se na tyto pozemky úplně zapomnělo. Kdybychom nepodali žádost o dodatečné projednání dědictví a nedoložili rodné listy z matrik, les by bez náhrady propadl státu. Znalec jeho hodnotu vyčíslil na téměř 800 tisíc korun.“
Problém vznikl historicky – zápisy v pozemkových knihách a dřívější evidenci nemovitostí často obsahovaly pouze jméno a obec, ale chybělo rodné číslo, datum narození nebo přesná adresa trvalého bydliště. Po digitalizaci katastru zůstaly v evidenci zapsány stovky tisíc takto „neúplných“ položek, u nichž skuteční majitelé dávno zemřeli a jejich potomci netuší, že mají na nemovitosti nárok.
Stát dal veřejnosti desetiletou lhůtu na to, aby se k těmto nemovitostem přihlásila a doložila své vlastnické právo. Po vypršení této lhůty se na tyto pozemky pohlíží jako na opuštěné a přecházejí do vlastnictví státu, který je následně rozprodává nebo převádí na Státní pozemkový úřad a Lesy ČR.
Pokud máte v rodině předky, kteří vlastnili půdu, lesy či stará stavení, stále se vyplatí prověřit rodinnou historii. Jestliže stát nemovitost již převzal, její získání zpět je podstatně složitější a vyžaduje podání určovací žaloby u soudu s doložením kompletního řetězce dědických rozhodnutí a archivních listin. Pro mnoho lidí tak neznalost rodinného rodokmenu znamená definitivní ztrátu hodnotného dědictví.
Zdroj: autorský text
