Do vínku dostala od své babičky, milovnice opery a intelektuálky, jméno Carmen. A po otci, bratislavském bankéři, se jmenovala Farkašová. Jenže jí se nelíbilo ani její jméno, ani příjmení. Chtěla nějaké úplně obyčejné jméno, třeba Hana. A od matky si vzala dívčí příjmení Čelková, pod kterým začala vystupovat. Čelkovi byli podle Hegerové šlechtici, kteří měli v erbu sůvu prostřelenou šípem.
Zpívala, aby měla na uhlí
Kvůli nevhodnému třídnímu původu nemohla na vysokou, ale protože se jí nechtělo do výroby, hledala si nějaký kurz, kterým by nástup do práce oddálila. Nejdelším byl na dva roky herecký, a tak se přestěhovala do Bratislavy. Žila tam z prodeje drahocenné brože a Ottova slovníku naučného, které jí dala na cestu matka. Tam se také potkala s Daliborem Hegerem, jediným mužem, kterého si v životě vzala, a otcem jejího syna Matúše.
Začala hrát v divadle v Žilině, ale brala tam necelých 700 korun hrubého měsíčně. Proto souhlasila s nabídkou, aby o letních divadelních prázdninách odjela zpívat do Bratislavy. Začátkem 60. let potom přesídlila do Prahy, kde vystupovala například v Rokoku nebo později v Semaforu. A když náhodou zaskakovala za svoji kolegyni v revue v Alhambře, slyšel ji tam zpívat majitel slavné pařížské Olympie. Na jeho pozvání tam v letech 1967 a 1968 vystupovala v show Gilberta Bécauda.
Půl roku v kriminále
Na přelomu 70. a 80. let jí na účtu nedopatřením přistál milion korun, který byl původně určený pro Karla Gotta. Hegerová si myslela, že to jsou její peníze, a nechala si je. Soud to ale vyhodnotil jako zpronevěru, a proto se ocitla na půl roku v pankráckém vězení. „Když se z nějakého maléru dostanete, tak vás to obohatí obrovskou zkušeností. A já jsem tam také poznala ohromné věci, které bych jinak nezkusila,“ ohodnotila svůj pobyt za mřížemi později pro BBC.
Nejen tento zážitek se projevil na dramatickém ztvárnění jejích písní, jímž byla pověstná. „Chtěla jsem hrát divadlo, ale pak jsem ho hrát přestala. A jsou určité šansony, odborně se jim říká realistické šansony, kde vlastně hraji nějakou roli – já říkám, že si léčím svůj herecký mindrák,“ popsala svůj styl přednesu šansonů sama Hegerová.
Levandulová
Hegerová byla unikátní také tím, že ačkoliv nebyla typicky mainstreamovou celebritou, těšila se mezi svými posluchači obrovské úctě a popularitě. A to i přesto, že desky nechrlila jednu za druhou. Poslední album Mlýnské kolo v srdci mém z roku 2010 vydala více než dvacet letech po přechozí sbírce písní Potměšilý host, kde je také její zřejmě nejslavnější hit Levandulová skladatele Petra Hapky a textaře Michala Horáčka. Kromě těchto dvou autorů spolupracovala také dlouhá léta s klavíristy Milanem Dvořákem a Petrem Maláskem nebo textaři Pavlem Koptou a Jiřinou Fikejzovou.
Poslední album Hegerové se stalo třetím nejprodávanějším albem roku a všechny její koncerty byly v té době vždy okamžitě vyprodané. Přesto v roce 2011 ohlásila konec koncertní kariéry. Mimo jiné i kvůli zhoršujícímu se zdraví. Nejprve měla problémy se šedým zákalem, později podstoupila operaci několika nezhoubných nádorů a nakonec ji v roce 2014 postihl infarkt myokardu, pro kterém zůstala nějaký čas dokonce v umělém spánku. Zdravotní komplikace předcházely i jejímu skonu – měsíc předtím si nešťastně zlomila nohu v krčku, a proto skončila v nemocnici. Tam také obklopena svou rodinou v úterý 23. března zemřela.
Ocenění Hany Hegerové
2002 – od prezidenta Václava Havla obdržela medaili Za zásluhy.
2013 – od francouzského velvyslance získala jejich státní Řád za zásluhy. V té době byla již držitelka rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury.
2014 – od prezidenta Miloše Zemana obdržela Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
2016 – slovenský prezident Andrej Kiska ji udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.
