Narodila se 21. března 1904 v Praze v rodině národohospodáře a spolupracovníka Aloise Rašína JUDr. Maxmiliána Záveského (*1872 v Kolči u Slaného). Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1922-24, jejími profesory byli sochaři Karel Štipl a Josef Mařatka. Poté přešla do architektonické speciálky Pavla Janáka (1882 v Praze – 1956 tamtéž).
Záhy po absolutoriu navrhla interiér třípokojového bytu v obytném domě Svazu československého díla na Výstavě soudobé kultury v Brně. Tato realizace měla úspěch a zaručila jí záhy řadu zakázek. Začala spolupracovat s družstvem Artěl a s nábytkářskou firmou Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP) v Brně. Navrhla řadu soukromých i spolkových interiérů. Její nábytek pro Barrandovské terasy z roku 1929 byl později řadu let vyráběn sériově.
Architektonické návrhy realizovala pouze dva, v dejvické Osadě Baba. Šlo o vilu Karla Ballinga (Na Babě 5) a vilu manželů Sukových (Na ostrohu 49). Oba domy byly dokončeny v roce 1932.
Karel Balling (1889 v Rakovníku – 1972 v Praze) byl hudebním skladatelem a textařem. Žák Jaroslava Křičky tíhnul k lehčím hudebním žánrům. V roce 1911 přišel do kabaretu Červená sedma, kde se uplatnil i jako zpěvák a klavírista. Je autorem šansonu Bílí rejtaři, textu k písni La Paloma či textu k Poemu Zdeňka Fibicha. Psal scénickou hudbu pro vinohradské divadlo, vydal úpravy lidových písní, překládal operní a operetní libreta. Vydal první české školy hry na ukulele, banjo a havajskou kytaru. Učil na pražské konzervatoři, na poli hudební vědy se zabýval zejména Janem V. H. Voříškem a A. F. Bečvářským. Vydal sbírku povídek Pohádky o maličké (1920). Jeho syn Mojmír Balling (1928 – 1999) byl rovněž hudebním skladatelem. Děd Karel Balling (1805 – 1868) byl významným chemikem.
O provedení stavby vily Karla Ballinga se postarala firma Bratři F. a V. Kavalírové, v té době už žil pouze František Kavalír. A ani ten se kolaudace domu nedožil, zemřel tři měsíce před ní.
To o rodině Sukových tolik informací nemáme – Václav Suk byl stavebním podnikatelem, byl tedy stavebníkem i stavitelem zároveň. Jeho chotí byla Antonie Suková. Václav Suk byl koncem 50. let komunistickým režimem uvězněn a ve vězení také zemřel.
Ve dvacátých letech vznikla na pravém břehu Dobřichovic, stranou od nejstarších vil Brunšova, nová vilová čtvrť. Jednu z parcel, prudce klesající k Berounce, si zde pro výstavbu letní vilky vybral v roce 1933 Maxmilián Záveský, v té době ředitel Zemské banky. Domek navrhli architekti Lev Krča (1902, Velká Bíteš – 1945 tamtéž) a Stanislav Tobek (1907 v Jaroměři – 1981 v Praze), čerství absolventi školy architektury u Josefa Gočára.
Vybavení interiérů navrhla jeho mladší dcera Hana. Zvláštní pozornost věnovala kuchyni, kterou zařídila v moderním americkém stylu s přesně rozestavěnými spotřebiči, zásuvkami a skříňkami tak, aby vše usnadňovalo provoz domácnosti podle pokynů amerických reformátorek bydlení. Nábytek do ložnic vybrala architektka z variabilního rejstříku průmyslově vyráběného nábytku firmy SAB a Spojených umělecko-průmyslových závodů, pro které sama navrhovala.
Hana Kučerová – Záveská uveřejnila řadu článků a statí, například v časopisech Styl, Stavitel, Družstevní práce, Žijeme apod. Byla spoluautorkou sborníku Svazu československého díla Byt (1934, spoluautoři: Josef Grus, Antonín Heythum, František Zelenka, Ladislav Žák).
Provdala se za dr. Vladimíra Kučeru (1891 v Praze – 1961 tamtéž), československého velvyslance ve Švédsku. Ve Stockholmu žila od roku 1937 až do své smrti, která ji dostihla 7. listopadu 1944.
