Glenn Miller se narodil v Iowě 1. března 1904. V roce 1915 se rodina přestěhovala do Grant City a v té době dostal Glenn svůj první pozoun a hrál v městském orchestru. Roku 1918 se rodina opět přestěhovala, a to do Fort Morganu, kde Glenn navštěvoval střední školu. Založil s několika spolužáky kapelu, a když v roce 1921 odmaturoval, rozhodl se, že se bude živit jako hudebník.
Přesto se v roce 1923 pokusil studovat na univerzitě, ale protože se spíše přece jen věnoval hudbě, musel školu opustit. V roce 1926 se stal členem skupiny Bena Pollacka a napsal několik svých hudebních aranžmá. Když za dva roky band přijel do New Yorku, napsal své univerzitní lásce Helen Burgerové, aby za ním přijela a následně se vzali. Pak Glenn Miller hrál s různými kapelami. Pro britský band Raye Noblea sestavil aranžmá, kde jeden z pěti saxofonů nahradil klarinetem. Vznikl tak klasický zvuk jeho orchestru.
Svůj vlastní band založil v roce 1937, za rok už mu vyšla první deska a jeho nahrávky se staly populární. Např. skladbu „Tuxedo Junction“ si koupilo v prvním týdnu 115 000 nadšených příznivců jeho orchestru. V roce 1942 dostal Glenn Miller od nahrávacího studia za nahrávku sklady „Chattanooga Choo-Choo“ svou první zlatou desku (za milion prodaných kusů).
Glenn Miller a jeho orchestr také účinkovali ve dvou hollywoodských filmech – „Sun Valley Serenade“ z roku 1941 (u nás promítán pod názvem „Zasněžená romance“) a „Orchestra Wives“ z roku 1942. Glenn Miller si před natáčením vymínil, že film musí mít věrohodný scénář, aby se orchestr stal nedílnou součástí příběhu a nevyskytl se jen v nějaké bezvýznamné scéně jako dekorace.
V roce 1942, na vrcholu své hudební kariéry se Glenn Miller rozhodl přihlásit do služeb americké armády. Nějaký čas potom sloužil u námořnictva jako dobrovolník. Pak hrál na pozoun v orchestru na výcvikové letecké základně v Alabamě. Po úspěchu pravidelných pořadů v rádiu dostal povolení sestavit svůj vlastní padesátičlenný Orchestr letectva Spojených států (Army Air Force Band). S ním v roce 1944 odletěl do Anglie, kde odehrál osm set představení.
Glenn Miller se pokusil o modernizaci pochodové hudby, ale narážel na nepochopení tradičně smýšlejících důstojníků. Jedním z příkladů může být jeho aranžmá „Saint Louis Blues“, kde zkombinoval blues s pochodovým rytmem. Ještě před jeho smrtí se názor velení změnil a Glenn Miller dosáhl pro své novátorství žádoucího uznání.
15. prosince 1944 měl Glenn Miller, už jako major, letět z Anglie hrát pro vojáky do právě osvobozené Paříže. Za špatného počasí jeho letoun odlétl ze základny RAF a zmizel nad kanálem La Manche. Jeho tělesné ostatky ani letoun (jednomotorový UC-64 Norseman) nebyly nikdy nalezeny. O jeho zmizení se pak vynořily různé teorie a fámy, ale ani jedna nebyla potvrzena.
V roce 1953 byl natočen film „Glenn Miller Story“ (Příběh Glenna Millera) s Jamesem Stewartem a June Allyson v hlavních rolích. Tento životopisný film měl velký úspěch a získal si zaslouženou popularitu. A – jak jinak – z hudebního umu Glenna Millera dodnes žijí jeho oddaní swingoví a swingující následovníci.
