Krásná a velice známá legenda, které již brzy bude 750 let. V Čechách doba Václava II. Datum je rovněž dobře známo, 26. 6. 1284. Stáří této legendy je tak značné, že se nám její obrysy rozpíjejí a ztrácejí v mlze. Příběh téměř pohádkový, či spíše hororový.
Zmizení sto třiceti dětí, které se již nikdy nevrátily domů. Záhada, kterou dodnes nikdo nerozluštil, se ocitla již na počátku čtrnáctého století v mozaice okna, které se nedochovalo. O zmizení se zmiňuje i Lüneburský manuskript v roce 1450. Teprve o století později vzniká legenda o krysách. Zoufalé hledání nějakého rozumného vysvětlení nakonec odnesli měšťané v Hamelnu, kteří byli téměř jistě bez viny. Proč by se také tři století stará historka s krysami utajovala, že?
Co se tenkrát na počátku léta vlastně odehrálo? Nabízí se velké množství nejrůznějších teorií, ale žádná dosud neobstála. Morová epidemie a vyhnání dětí z města? Nesmysl, onemocněli by všichni obyvatelé. Náborář, který přemluvil děti ke křížové výpravě? Ne, není to nesmysl, dětské křížové výpravy se opravdu odehrávaly, ale většinou končily prodáním dětí do otroctví. Odchod skupiny dětí založit na Moravu novou vesnici. Ano, to se dělo. Morava se osídlovala, stejně jako tehdejší oblast Sudet.
Německý historik Wolfgang Wann tvrdí, že šlo o vesničku Hamlíkov. Tato vesnička už dávno neexistuje, na jejím místě leží obec Podomí, v okresu Vyškov. Do Hamelnu je odtud pěšky skoro devět set kilometrů, takže by dětičky zřejmě do cíle dorazily v pěkně zuboženém stavu. Sto třicet dětí, to musely být snad všechny děti z města, protože středověký Hameln té doby, mohl mít maximálně dva nebo tři tisíce lidí.
Záhadná a nevysvětlitelná mizení lidí je oblíbenou rekvizitou vědecké fantastiky a bývá často využívána. Je to však fenomén, který skutečně existuje, ať už je příčinou cokoliv. Lidé se ztráceli vždy, a pokud se nám zdá, že v dnešní době je to častější, bude to tím, že je zkrátka lepší informovanost a nekonečně rychlejší možnost tuto informaci šířit. Čas je podivný patron a policejních pomníčků nenalezených lidí je více než dost. Časoprostorové smyčky, rozplynutí člověka před očima mnoha svědků, voják v uniformě francouzského pěšáka císaře Napoleona, který se u Borodina střetne s tanky T34 a prchá v hrůze. Hlášení a vyprávění je spousta. Propadnutí se do jiné doby, do jiného století.
Nabízí se však ještě jedno vysvětlení, které zřejmě nebude hezké, ale mezi tolika možnostmi se jistě ztratí. Před řadou let byl proveden zajímavý experiment s podprahovými zvuky. Dvě píšťaly varhan, ve kterých vzduch vytvářel zvuk tak nízkých frekvencí, které se daly vnímat jinak než sluchem. Cílem experimentu bylo ověřit domněnku, proč se v oblasti bermudského trojúhelníku ztrácejí posádky a cestující lodí. Na lodích nic nechybí, pouze lidé se ztratili. Rozvlněné moře a struktura dna vytváří infrazvuk, který ovlivní psychiku lidí natolik, že vyskáčou z lodi do moře. Tak zněla teorie. Praktická zkouška byla připravena. Nouzové východy byly zkontrolovány, informována policie, hasiči i zdravotníci. Experiment dopadl nad očekávání dobře. Lidé se v panice řítili ven ze sálu, protože si mysleli, že se na ně zřítí strop. Co když píšťala pištce z Hamelnu učinila totéž a děti zmizely pod hladinou řeky Vesery?
