zavřít mapu
Koňadru pozná asi každý, ale rozhodně není jediným zástupcem svého rodu, s nímž se můžeme na zahradě i ve volné přírodě setkat.
Koňadry se v zahradách pohybují celoročně, ale nejvíce si pohled na ně užijeme, když na krmítku předvádějí svá gymnastická čísla. Často se k nim přidají modřinky, ale hodovat můžou přiletět i sýkory lužní, babky, parukářky a uhelníčci. Za pomoc s likvidací hmyzích škůdců, jíž se věnují i v zimě, bychom měli sýkorkám podstrojovat. Naučíme-li s je rozeznávat podle nejvýraznějších rysů, můžeme jim sestavit skladbu zimní hostiny přímo na míru.
Nejrozšířenější a největší evropský druh dorůstá do velikosti 13,5-15 cm, vážit může i 20 g. Má žluté tělíčko (samička je světlejší) podél hrudní kosti rozdělené černým pruhem. Hřbet je mechově zelený, modrošedá křídla zdobí tenké bílé proužky. Zpod černé masky svět pozorují černá očka nad bílými lícemi. Silným zobákem umí rozlousknout lískový ořech, ale také zabít vetřelce ve svém teritoriu.
Je částečně tažná, díky přizpůsobivosti žije téměř všude. Zpěvní part má každý sameček originální, často ho obohacuje imitací jiných ptáků. Koňadra hnízdí dvakrát ročně od dubna do července v dutinách stromů či v budkách. Při jejich nedostatku umí zaimprovizovat a postavit hnízdo třeba ve staré rouře, otvoru ve zdi apod.
Denně zkonzumuje tolik potravin, kolik sama váží, zejména hmyz včetně housenek, jež zpod kůra vyšťourává jednoduchým nástrojem – jehlicí z jehličnatých stromů.
Drobnější sýkorka měří 10,5 c-12 cm a váží okolo 11 g. Charakteristická je pro ni jasně modrá barva na křídlech, ocase a čepičce na temeni hlavy. Bílá líčka lemuje modročervený pásek přetažený přes oko. Bříško má žluté s bílým středem a šedočerným středovým proužkem, hřbet olivově zelený. Samička se liší matnější modří na krovkách. Mladí ptáci mají hlavičku a tělíčko žlutavé, čepičku, křídla i ocas našedlé.
Je rovněž částečně tažná. Většinou trvalé páry si k hnízdění vybírají remízky, pobřežní porosty i místa s kultivovanou zelení. Hnízdo staví ve stromových dutinách, otvorech ve zdech, pařezech apod. Sameček vábí trylkovitým zpěvem. V potravě vede hmyz, pavouci a bezobratlí, na podzim přibudou bobule, v zimě olejnatá semena.
S rozměry 10-11,5 cm a hmotností 9 g je nejmenším zástupcem rodu. Čiperný upovídaný ptáček má kouřově šedobéžové zbarvení, větší hlavu, plnější šíje přechází do modrošedého pláštíku,. Bílou barvou je dotčen na tvářích, týle a křídlech. Rozrušení dává najevo načepýřením malé chocholky na temeni. Stálá sýkorka hnízdí dvakrát ročně od května do července. Z nedostatku dutin v jehličnatých stromech vyhledává zemní díry, opuštěné myší nory, různé škvíry. Zahnízdí i v ptačích budkách.
Hubením hmyzu, který sbírá na tenkých koncích větví, patří mezi nejužitečnější ptáky. Pochutná si i na semenech šišek.
Měří okolo 12 cm, průměrnou hmotnost má 11 g. Nezaměnitelnou ji dělá černobílá chocholka, již dovede sklápět. Záda má parukářka narezavěle hnědá, bříško bělavě šedé, na bocích s okrovým nádechem. Bílou hlavičku zdobí černá podkovovitá kresba za okem, černou má i bradu s hrdlem, z nějž pokračuje černý proužek až na šíji.
Je plašší než ostatní sýkorky, život tráví převážně v korunách smrků a borovic v malých hejnech či párech. Sameček se ozývá trylkovitým cvrčivým zpěvem. Hnízdo staví samička 1 x ročně v dubnu až červnu v dutině stromu, kterou si dokáže i vytesat.
Potrava sestává z hmyzu, larev, pavouků, mimo dobu hnízdění ji rozšiřuje o semena šišek. Na zimu si dělá zásoby.
Velikostí od 11,5 do 13 cm a váhou zhruba 11-12 g je druhou největší sýkorkou. Sameček i samička mají šedohnědý hřbet a spodní stranu těla šedobílou s okrovým nádechem na bocích. Nejnápadnějším znakem je černá lesklá čepička, u mladých ptáků matná. Černá je i malá bradka, tváře jsou bělavé. Jako jediná sýkora obývá horské oblasti do 1 300 metrů n. m. Celoročně žije v páru. H hnízdišť ji vytlačují agresivnější druhy sýkor. Hnízdo staví v užších dutinách větví 0,5-2 metry nad zemí, ojediněle si dutinu vytesá nebo využije ptačí budku.
Na jídelníčku má hmyz včetně larev a pavouky, jimiž krmí mláďata, olejnatá semena dřevin, zejména olše, ale i lopuchů, bodláků či bylin. Ze všech sýkor jen ona umí nabrat do zobáčku více potravy a odletět s ní.
Pokud jste se rozhodli postavit v zahradě či na balkoně krmítko, musíte je pravidelně doplňovat, jinak hrozí, že ptáčci, kteří s potravou počítají, si ji nestačí sehnat jinde a nebudou mít dostatek energie pro přežití mrazivé noci.
Vhodnou skladbou jsou olejnatá semena (např. neloupané slunečnice), jádra ořechů, hovězí lůj. Pro menší druhy proso, ovesné vločky, trhané krupky.
