Celkově známe přibližně přes šedesát druhů zoborožců. Počty zoborožců v přírodě však v posledních letech stále klesají a množstvím doposud žijících jedinců se již pomalu blíží k hranici pro vyhynutí. Na vině je zde pak zejména pytláctví, neboť tvrdé rohy zoborožců jsou velice podobné slonovině. V minulosti prý údajně byly dokonce i cennější než rohy skutečných nosorožců nebo rovněž i než sloní kly. A tento poměrně vzácný artikl zůstává bohužel velice dobrým zbožím na černém trhu kupříkladu v Číně nebo v Japonsku až do dnešních dnů.
Většina zoborožců žije v tropických deštných pralesích Afriky a Asie. Hnízdí v dutinách stromů, často vydlabaných datly. Samice ihned poté, co snese vejce, sama sebe v dutině uvězní tím, že vstupní otvor uzavře „cementem“ z bláta a vlastních slin. Někdy jí v tom pomáhá rovněž i samec.
Otvor je nakonec zazděn, a to až na úzkou škvíru uprostřed, kterou samec podává potravu své samičce, která sedí na vejcích. Samička v tomto „vězení“ zůstává po dobu jednoho měsíce až čtyř měsíců. Po celou tuto dobu jsou takto samička, její vejce a později již rovněž i vylíhlá mláďata účinně chráněny před útokem případných predátorů.
V průběhu celé této poměrně dlouhé doby hnízdění může sameček samičce nanosit až dvacet čtyři tisíc plodů. Samice některých druhů zoborožců se však ze svého dobrovolného „vězení“ probourávají ven ihned po tom, co se vylíhnou její mláďata, která pak sama znovu otvor zevnitř zatarasí, opět až na škvíru, kterou je pak následně oba rodiče společně krmí…
Zdroj: wikipedie
