Zpěvačka Hana Křížková: Jsem titanová lady a směju se tomu

Další fotky

„Kdybych všechno měla brát vážně, zbláznila bych se. Už ve skautu jsem měla přezdívku smíšek,“ uvedla v rozhovoru pro Náš REGION zpěvačka Hana Křížková. Svoje povolání miluje, baví ji být mezi lidmi, umí improvizovat. Ráda vzpomíná, žije okamžikem, ale těší se i na to, co přijde. V humor dokáže převést i věci, které až tak veselé nejsou.

Nedávno jsem byla na vašem koncertě v Divadle Karla Hackera v Praze 8 a pochopila, že umíte nejen zpívat, ale udržet přirozenou pozornost obecenstva i mluveným slovem. Je to náročné?

Co vám budu říkat, od malinka jsem komediant. Vždycky jsem byla „otravné“ dítě, které – kdykoli k nám přišla návštěva – se klanělo a vnucovalo s básničkami už v předsíni. Nepřešlo mě to. S těmito pořady jezdím především do menších měst, kde jsou lidé vděční nejen za to, že za nimi někdo přijede, ale také protože zjistí, že i my umělci jsme normální lidé s povoláním, které má svoje plusy i mínusy. Navíc je to pro nás většinou i koníček. No a že jsem v projevu přirozená? Děkuji – to je asi shůry dáno!

Jak na vaše dětské komediální výstupy reagovalo okolí?

Když jsem byla ještě hodně malinká, v televizi vystupoval Balet Československé televize. Jelikož jsem autoritativní Lvice, nutila jsem holky i kluky, aby mi ten doprovodný balet dělali. Na srazech v mých rodných Strakonicích se dnes smějeme tomu, jak byli poddajní.

Na koncertech vyprávíte plno historek, vzpomínáte na kolegy. Improvizujete, nebo si připravujete, co řeknete?

Připravuju si body, abych věděla, že třeba teď budu mluvit o muzikálech, potom o dětství… Někdy se mi tam ale náhle vsune trapas, který k tématu přísluší, a jsem hned jinde.

I záležitosti, které nebývají nejveselejší, třeba operaci, jste dokázala převést v humor…

A co mám jiného dělat, mám tři endoprotézy, jsem titanová lady. Zaplaťpánbu za to. Nohy mám sice kvůli stávajícímu počasí ztuhlé třeba v momentě, když vystupuju z auta, takže chvíli, než je rozpohybuju, dělám, že se rozhlížím, ale mohu s nimi vystupovat, neklade mi to větší problémy. Když vstoupím do nějakého muzikálového procesu, režisér je s tím srozuměn, takže tam neběhám po schodech nahoru-dolů, to bych asi nedokázala.

Ženy si ze sebe neumí příliš dělat legraci. Vy ano. Uměla jste to vždycky?

Myslím, že jo. Mám ráda lidi a humor. A je podle mě obrovsky důležité, abychom se nebrali moc vážně. Mám kolem sebe přátele, kteří jsou stejného naturelu, jinak by to ani nešlo.

FOTO: Hana Křížková

Hana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – 1 – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉHana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – 2 – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉHana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – 3 – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉHana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – 4 – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉHana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – 5 – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉ
Další fotky
Hana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – Macecha v muzikálu Popelka na ledě – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉHana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – z muzikálu Mamma Mia s Adélou Gondíkovou a Helenou Vondráčkovou – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉHana Křížková - FOTO ROZHOVOR Plakat nemá zpěvák, ale publikum – Z MUZIKÁLU MRAZÍK NA LEDĚ – FOTO ARCHIV HANY KŘÍŽKOVÉ

Berete to tak, že problémy patří k životu, a humor vám pomáhá i v těžkých chvílích?

Ano, vychovávala nás k tomu hlavně maminka. Tatínek zemřel, když jsem byla malá, a maminka zůstala v necelých čtyřiceti letech sama se čtyřmi dětmi. Jsem nejmladší a tehdy jsme doma s maminkou žili ještě tři, sestra už byla provdaná. Maminka musela mít dvě zaměstnání, abychom nestrádali, i když jsme nebyli nijak nároční. Stmelila nás láskou a nechyběl u nás humor. Kdybych všechno měla brát vážně, zbláznila bych se. Už ve skautu jsem měla přezdívku smíšek. Na druhou stranu jsem ale abnormálně lítostivá, což je někdy až nevhodné, brečím v divadle, kině, a je jedno, jestli si princ vezme princeznu a brečím štěstím, nebo vidím smutný konec psychologického filmu a až vzlykám. Ale pláč má k smíchu blízko a očišťuje.

Když člověk neumí plakat, smutek zadržuje v sobě…

Ano. Navíc se neumím moc hádat, nejsem konfliktní člověk, a byť jsem hlučná Lvice, neumím křičet. Jakmile začíná hádka, je mi to líto, začne mě pálit nos, stydím se. Když s mými ex došlo ke konfliktu, odcházela jsem do ústraní, není to dobře, ale už jsem holt taková.

Hádka přitom nezřídka bývá dost očistná.

Jistě, znám plno kamarádek, které mají doma Itálii, která trvá třeba jen tři minuty, a pak je to v klidu. Závidím jim, i se u toho bavím, někdy to totiž vzniká i přede mnou. A především vím, že mají skvělé manželství. Já to ale bohužel neumím.

Bára Basiková: Dodnes mě baví poznávat a dělat něco nového

Když vás někdo zklame, pamatujete si to dlouho?

To my Lvice bohužel tak máme – dlouho odpouštíme, ale když dojde na lámání chleba, dokážeme ty lidi „odříznout“. Ne že bych je nepozdravila, ale už nemám důvod jít s nimi třeba na kávu. Dlouho odpouštím, pak stačí bezvýznamná kapička, pohár přeteče a je konec.

Většina přátel vám ale zůstává, ne?

Mám samozřejmě úzký okruh nejbližších, který je stabilní, ale jak jsem říkala, jsem ráda mezi lidmi. I proto ráda chodím do divadel hrát muzikály, i když přemýšlím, že už bych to omezila a dělala jen svoje recitály a talk show. Jenže mě baví chodit mezi mladé lidi, je mi mezi nimi dobře, takže prozatím to udržuju. Uvidím, jak na tom budu zdravotně, snad nebudou endoprotézy přibývat, to už bych byla celá železná.

V jakých muzikálech aktuálně vystupujete?

Na prvním místě musím jmenovat Draculu, v němž s přestávkami hraju už čtyřiadvacet let a mám za sebou přes tisíc představení. Nyní v něm osmým rokem vystupuju v Karlínském divadle, kde účinkuju také v muzikálu Carmen. V Divadle Hybernia zase hraju v muzikálu Mefisto, je to moje oblíbená role – taková herdek baba, krčmářka plná energie a optimismu. Hraju také v Popelce na ledě, kde ztvárňuju macechu. V civilu jsem, myslím, docela hodný člověk, tak se tam vyřádím, Popelku hrajeme s úspěchem taky už osm nebo devět let.

Nezapomenutelný je také muzikál Bídníci a vaše duety s Jiřím Kornem coby manželů Thénardierových…

Mám za sebou něco přes dvacet rolí a hrála jsem v nejvýpravnějších projektech – ať už to byl Dracula v původní verzi v Kongresovém centru, Monte Cristo, Romeo a Julie na ledě a Bídníci. Tyto muzikály byly neskutečně nákladné, ale produkcím se vyplatily, protože jsme tři roky hráli skoro každý den. Nyní už by to byla od produkce hloupost, muzikálů je hodně, lidi na ně sice stále chodí, ale žádný už se několik let hrát nebude.

Dnes se sice muzikály nehrají každý den, ale zase každý den hrajete něco jiného…

To je pravda. Mám čtyři muzikály, recitály, s kterými jezdím po celé republice, mám vyprodané, a jsem šťastná, že je takový zájem. Nemám manažera, nikdy nikam nevolám, nejlepší reklamou jsou tamtamy, kdy si lidi předávají, že jsem někde vystupovala a líbilo se to. Vystupuju buď sama, nebo jezdím talk show s Tomášem Bartákem, Jiřím Zbořilem či Ivou Hüttnerovou. Zpívám také na plesech, firemních akcích nebo narozeninových párty, kdy přijdu v utajení zazpívat tomu, kdo slaví a má mě rád. Někdy mám až slzy v očích, když vidím, jakou radost z toho někdo má.

Nezáleží, co je napsané v rodném listě, ale jestli si život umíte užít

Co chystáte?

Už několik let sháním sponzory na cédéčko, mám vybrané další šansony s texty letitého kamaráda Rudolfa Kubíka, které bych chtěla vydat. Není to teď lehké, lidé sdílejí hudbu přes YouTube nebo Instagram.

Deska je ale deska…

Přesně, mám ráda i vinyl. Cédéčko je pro mě důležité i proto, abych zase měla podklady na halfplayback, s kterým mohu vystupovat na recitálech. V menších městech nemají peníze na to, abych tam zpívala s kapelou. Je to pořád těžší, mám devítičlenný band – čtyři dechy, akordeon, čelo, kytaru, kontrabas, bicí a piano. Je to hezké, barevné, kapelu nechci zmenšit a jsem ráda, když se nám dvakrát třikrát za rok poštěstí hrát v celé bandě.

Jak jste říkala na koncertě a jak je i ze slov vašich písní znát, jste přísná na texty…

Jsem. Potřebuju, aby ze mě slova šla přirozeně, aby mi nebyla nepříjemná, často text celý přijmu, ale někdy i slovíčkujeme, dohadujeme se. Každopádně Ruda, s kterým se známe už dvacet pět let, mě někdy až takzvaně svléká – sice říká, že text není o mně, ale jak mě zná, kus ze mě do toho stejně dává, navíc každá ženská prožívá zklamání nebo narazila na někoho, s kým si nerozuměla, či od ní odejde někdo blízký. To všechno se v textech objevuje. A protože nechci plakat při koncertech před lidmi, některé Rudiho texty mě totiž opravdu moc dojímají, mám na to fintu! Doma si všechny smutné texty ozpívám a opláču. Zpěvák plakat nemá, plakat mají diváci.

Jaké máte koníčky, když zrovna nezpíváte?

Ráda chodím s kamarády do kina. Na české filmy nejraději do Lucerny a podobných menších kin, protože když jdu třeba na film o Miladě Horákové, nepůjdu do multikina. V Lucerně si dám vínko a kafe, je tam jiná atmosféra. Ráda chodím i na kolegy z činohry. A mým velkým koníčkem jsou kytičky, kterých mám plno na terásce velké dva na necelé dva metry. Dělá mi to radost. Až se budu stěhovat, zvládnu klidně menší byt, ale chci větší terásku. Ráda čtu životopisy a miluju životopisné filmy. Uchvátila mě třeba nedávná televizní série Marie Terezie, nadšená jsem byla z hereckého umu Vojtěcha Kotka.

Nemohla jsem sehnat zpěvníček Suchého a Šlitra, tak jsem si začala skládat sama

Co cestování?

Loni jsme s kamarády projeli Bali, což byl neskutečný zážitek. Jsou tam chudí lidé, kteří jsou zároveň skromní, šťastní a rozdali by se. Byla jsem tam měsíc, a než jsme letěli, říkala jsem si, že to nevydržím, nakonec bych tam vydržela klidně i dalších čtrnáct dnů. Jsem patronkou Slunečního paprsku, což je organizace starající se o děti po onkologickém onemocnění, a léta jsem s nimi jezdila k moři do Řecka nebo Turecka. Nikdy jsem netušila, že čtrnáct dnů může tak pozitivně zasáhnout do psychiky, děti otevřely srdíčko, smály se, a dokonce zlobily. To mě naplňovalo, patronkou jsem stále, ale dva roky už jsem kvůli operacím nejela. Pracovně i nepracovně jsem objela celou Evropu, ráda vzpomínám třeba na vystupování s příbramským big bandem v holandských kostelích, kde lidé aplaudovali vestoje, a dokonce mezi lavicemi tančili. Bylo to úžasné.

Co byste závěrem popřála čtenářům Našeho regionu?

Co víc než zdraví. Je mi dvaašedesát a vím, že zdraví je to nejpodstatnější. Zároveň každému přeju hodně štěstí a sluníčka v sobě, abychom měli důvod se smát , a když důvod není, abychom si jej našli někde jinde. Zkrátka hodně optimismu.

 

Hana Křížková (1957)

Odmala navštěvovala dramatické kroužky, zpívala ve sborech a na soutěžích. Později zpívala s rockovou kapelou Rotor ve Strakonicích. Po účasti na Mladé písni Jihlava přijala nabídku vystupovat s karlovarskou kapelou Metronom. „Často jsme vystupovali v kasárnách, což byl dobrý odrazový můstek, začala jsem zpívat a už jsem měla úspěch, neboť kluci tam byli dva roky zavření a náhle mezi ně přišla mladá ženská,“ říká Hana Křížková. Později vystupovala s Big bandem Příbram, dále s Petrem Kotvaldem, s kterým jsou dodnes kamarádi, a osmnáct let s Karlem Černochem, s kterým měli stejný vkus na písničky a naučil ji používat koření, díky čemuž později napsala kuchařku. Dnes koncertuje, vystupuje v muzikálech, vydala několik desek. „Na všechno vzpomínám ráda. Když někdo říká, že se nerad ohlíží, ale dívá se jen dopředu, říkám si, že je to škoda, i minulost je důležitá. Zároveň se těším na to, co život přinese,“ dodala.

Dnes, 15:40
Film o zombících, který vznikl podle stejnojmenné videohry, avšak v něm slovo „zombie“ neuslyšíte. Zajímavé...
Dnes, 13:40
Podle údajů Českého statistického úřadu až 43 % zaměstnanců a až 60 % živnostníků pocítilo...
Dnes, 11:40
Komerční článek
Jaké je řešení? Nová studie advokátní kanceláře Toman & Partneři nastínila, že klíčová je transparentní...
Dnes, 11:40
Plejtvák obrovský, mořský savec z řádu kytovců, je největším tvorem, jaký kdy na Zemi vůbec...
Dnes, 10:20
Větší břicho lidi obvykle velmi trápí. A jak by ne, je to celkem nebezpečná záležitost,...
Dnes, 08:10
Chytli jste covid nebo chřipku či jste "jen nachlazeni? Uvařte si vývar! Vývar ze zeleniny...
Včera, 17:45
Nevím jak vy, ale já považuji podzim za nejkrásnější roční období. Hýří barvami a člověku...
Včera, 15:35
Velké šelmy celosvětově ubývají, avšak severoameričtí kojoti jsou v tomto případě výjimkou. Jejich populace naopak...
Včera, 13:25
Připravovala se jednoduše, s bylinami a kořením a opékala se na ohni. Zvěřinové pochoutky se...
Včera, 11:15
Nejčastější větou, která zaznívá v okamžiku, kdy se výzkumnice Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu AV...
Včera, 09:04
Dnes, v tento slavnostní den, který je však trochu upozaděn situací kolem koronavirové krize, si...
Reklama