Jedná se o tvora s bohatou historií. Staří Polynésané žraloky považovali za spojence čarodějů. Podle jejich představ přinášeli nepřátelům neštěstí a smrt. Na světě v současnosti žije přibližně tři sta padesát druhů žraloků, z nichž asi pouze pět druhů je člověku vysloveně nebezpečných.
Žraloci rostou a dospívají pomaleji než většina ostatních ryb. Některé druhy se mohou dožít až sedmdesáti let. Málokterý jedinec se však tak vysokého věku skutečně dožije, neboť žraloci jsou zhusta loveni, a to nejen kvůli rybímu masu, ale například též pro žraločí chrupavky, které se využívají k léčebným účelům. Nikdo neví, kolik žraloků a jakého druhu se vlastně zabíjí.

Hrozivé zvířecí čelisti. Kdo má v říši zvířat nejsilnější skus a kdo svou zubatostí spíše jen straší
Kupříkladu žralok velký, druhá největší paryba oceánů hned po žraloku obrovském, byl zejména dříve loven kvůli látce skvalen, která se využívá například pro výrobu kosmetiky. Tento žralok je zajímavý mimo jiné i tím, že jako jeden ze tří druhů žraloků konzumuje pouze zooplankton. Dosahuje délky až deseti metrů a u velkých jedinců je jejich hřbetní ploutev až jeden metr dlouhá. Při své velikosti téměř veškerý svůj čas věnuje výhradně honbě za potravou. Dokáže nasát až 1800 kubických metrů vody za hodinu a potápí se do hloubky až jeden kilometr. Při krmení pluje těsně pod hladinou s tlamou široce otevřenou a neustále do ní nasává obrovské množství mořské vody, kterou filtruje. Jedná se o velice plachý druh. Je to však příbuzný již jednoho z pěti obávaných druhů, žraloka bílého. Napadení člověka žralokem ale nebývá zase až tak časté, jak bychom se možná mohli domnívat.
V posledních desetiletích začalo docházet k rychlému snižování počtu žraloků v našich oceánech. Byla proto ustanovena specializovaná pracovní skupina, aby prozkoumala případné další příčiny úbytku žraloků kromě lovu a přinesla upřesňující údaje o jejich skutečném počtu. Výzkum se však ukázal jako velice problematický, a to jak vzhledem k jeho finanční nákladnosti, tak i z hlediska přesné evidence jednotlivých kusů, mimo jiné i díky skutečnosti, že žraloci začali být mnohem méně často vůbec zahlédnuti. Také množství odlovených kusů, jak již bylo uvedeno výše, nelze přesně stanovit. Jejich stavy skutečně známe pouze velice přibližně.
Naštěstí pro nás i pro žraloky se však čím dál tím více rozvíjí ekoturistika, kdy se pozorování živého žraloka vyplácí víc než jeho lov. Snad i díky tomu, že si v poslední době začínáme více vážit přírody, bude žralok zachráněn před vyhubením a lidstvo před nudou bez příšer.

























