A kdybych měl být oběšen, zemřu jako poctivý člověk. Před 325 lety byl popraven Jan Sladký Kozina

Dnes uplynulo přesně 325 od chvíle, kdy byl na plzeňském popravišti oběšen vůdce chodské rebelie Jan Sladký Kozina, známý především díky beletristickému zpracování Aloisem Jiráskem v románu Psohlavci. Na námět románu složil stejnojmennou operu Karel Kovařovic.

„Nebýt Jana Sladkého Koziny, sotva by někdo věděl o Chodsku a o zajímavé a slavné historii našeho regionu,“ říká ředitel Muzea Chodska Josef Nejdl.

Charismatický sedlák s přirozenou inteligencí

Jan Sladký Kozina se narodil 10. září 1652 v Újezdě v čísle popisném 7 „U Rozsochů“ a současný statek č. 3 zakoupil, aby na něm se svou ženou Dorotou hospodařil. Kozina byl úspěšný sedlák, charismatický muž s přirozenou inteligencí, který se dokázal postavit do čela sedláků při vzpouře v letech 1693 -1695. Chodové se tehdy museli vyrovnávat s příchodem vrchnosti, na kterou nebyli zvyklí, a vypořádat se se ztrátou privilegií, která jim udělili již Jan Lucemburský a Karel IV. a jež jim zaručovala výjimečné postavení. Nešli do otevřeného boje, ale zvolili soudní cestu. I tento způsob odporu byl však předem ztracen, protože proti sobě stáli nerovnocenní soupeři.

Nebyl souzen v Plzni, ale v Praze

„Díky tomu, že Chodové rebelovali civilizovaně, byl císařův rozsudek velmi mírný. Teprve intervence Maxmiliána Lammingena z Albenreuthu zvaného Lomikar vyústila alespoň v jednu exekuci. Ta měla být původně vykonána na Kryštofu Hrubém, ale po jeho náhlé smrti se jako jediný možný kandidát ukázal právě Kozina,“ vysvětlil Nejdl.

Se sedláky u Chlumce to vůbec nedopadlo dobře. Vzali to za špatný konec

Jako vůdce chodské rebelie byl Kozina popraven 28. listopadu 1695 v Plzni. O jeho statečnosti svědčí slova, která údajně pronesl a která napsal advokát Strauss v dopisu císaři: „A kdybych měl být i oběšen, přece zemřu jako poctivý člověk!“ řekl Kozina.

Když byl 9. září 1695 z Vídně doručen císařský rozsudek, odsoudili komisaři apelačního soudu Kozinu k testu smrti provazem.

Do Plzně pak došel krátce po 27. říjnu místodržitelský rozkaz o provedení popravy za účasti 66 vybraných zástupců chodských vsí, jejichž přesný seznam se dochoval v archivních pramenech.

Kozina byl poté převezen do zdejšího vězení, které se nacházelo v zadním traktu plzeňské radnice ve sklepení. Tam vězně hlídal právní posel a šatlavní hospodář František Štrajzl, který byl spřízněn s rodinou plzeňského kata. Před popravou Kozina pravděpodobně vyslechl na plzeňské radnici svůj ortel smrti, ale není pravda, že zde byl souzen, jak se traduje. V době Kozinovy exekuce byl katem Bartoloměj Křiček, který tuto smutnou službu vykonával až do své smrti 29. června 1700.

Rok visel na šibenici

Ve čtvrtek 28. listopadu 1695 nastoupil Jan Kozina za vyzvánění zvonku zvaného Salus, kterým se zvonilo na poslední cestě odsouzencům a který je dodnes před radničním vchodem, svou poslední cestu na plzeňské popraviště. Toto místo dnes leží na území Plzeňského Prazdroje a nedávno bylo přesněji lokalizováno do míst přibližně 110 metrů severně od vodárenské věže.

Nechal vybudovat náš největší rybník. Měl Jakub Krčín spolky s ďáblem?

Kozinovy ostatky visely na šibenici ještě v listopadu 1696. Poté buď byly mistrem popravčím sňaty 22. ledna 1697 nebo, což je pravděpodobnější, po úplném rozkladu volně spadly dolů a byly zahrabány pod šibenicí, jak bylo tehdy obvyklé.

Pozval Kozina Lomikara na boží súd?

Historicky není doloženo, že by Kozina pronesl onu památkou větu: „Lomikare! Do roka a do dne budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás…“ Ta mu byla pravděpodobně vložena do úst pozdější lidovou tradicí. Poprvé ji zachytila Božena Němcová v Obrazech z okolí domažlického roku 1846. Později byl příběh zpopularizován romanopisci a ve své legendární podobě umělecky zpracován Aloisem Jiráskem v jeho slavném románu Psohlavci.

Vzniku legendy o vyzvání na boží soud nahrávala Lomikarova náhlá smrt téměř „do roka a do dne“ od smrti Kozinovy 2. listopadu 1696. Ústy kronikáře domažlických augustiniánů to bylo „chvilku po snídani, když zaměstnával se psaním, roku 1696 na samý den Dušiček“. Svobodný pán z Lammingenu zemřel pravděpodobně raněn mrtvicí, a tak legenda byla na světě a dodnes je stále živá.

„Chodové svůj boj za svá – z dnešního pohledu bohužel neplatná – práva nikdy nevzdali. Historie i po kozinovské rebelii popisuje celou řadu konfliktů s vrchnostmi, jež hrdí Chodové odmítli uznat za své pány,“ zakončil Nejdl.

Chodský koláč. I to je symbol Chodska

Dnes, 16:30
Příroda jedné z největších a nejlidnatějších pražských městských částí, Prahy 5, je mimořádná a v...
Dnes, 15:54
Předseda Národní sportovní agentury Milan Hnilička kvůli účasti na oslavě v hotelu rezignuje na poslanecký...
Dnes, 15:49
Komerční článek
SMART REGION CHCETE SE ZVIDITELNIT NEBO PROPAGOVAT SVÉ PRODUKTY V REGIONECH ČR​? Nabízíme Vám Reklamní...
Dnes, 15:49
Na území České republiky se nachází 22 vlčích teritorií. Převážná část je jich v pohraniční...
Dnes, 15:35
Po osmi letech opět přišla skutečná ladovská zima., Buďme rádi, vždyť sníh je nejlepší ochranou...
Dnes, 15:00
Jednorázové roušky pomáhají zachraňovat životy lidí, když je chrání před koronavirem. Mohou být ale i...
Dnes, 13:25
Tramvaje jsou nedílnou součástí městské hromadné dopravy ve většině moderních velkoměst. Česká klasika Tatra T4...
Dnes, 13:25
Astrologie a medicína. Co s tím, v jednadvacátém století? Netahejte sem středověké šarlatány, řeknou si...
Dnes, 12:40
Registrační systém k očkování proti covidu-19 pro zdravotníky se spustí v úterý. Kvůli nedostatku vakcíny...
Dnes, 11:45
V teplickém hotelu Prince de Ligne se v sobotu večer konala oslava místního podnikatele Petra...
Dnes, 11:15
Leden je měsíc, během něhož se snažíme o to, abychom něco udělali s naší tělesnou...
Reklama