Na počátku tu stál gotický hrad
Vydáváme se na prohlídku reprezentativních pokojů a hned v úvodu se od průvodce Petra Dědoucha dozvídáme, jak přišel zámek ke svému názvu. Kdysi na nádvoří stála hluboká studna, podle jiné verze dostal zámek svůj název podle hlubokých lesů.
Ve 13. století tu král Václav I. nechal postavit strážní gotický hrad. Díky mocenským sporům byl pod jeho branami roku 1290 sťat Záviš z Falkenštejna. Od té doby Hluboká vystřídala řadu majitelů. Mezi významné majitele patřili Pernštejnové, kteří v roce 1490 založili rybník Bezdrev, druhý největší v Čechách. V roce 1561 koupili hlubocké panství páni z Hradce, kteří o dva roky později nechali hrad přestavět na renesanční zámek. O barokní přestavbu se zasloužil Adam František Schwarzenberg. Jeho život bohužel ukončila kulka z pušky císaře Karla VI., otce Marie Terezie, na lovu u Brandýsa nad Labem.
Přebývali tu korunní princ Rudolf i politik Brežněv
Současnou podobu získal zámek za Jana Adolfa II. Ten, ovlivněn četbou Scottových románů, snil o staré dobré Anglii. Ostrovní zemi dokonce dvakrát navštívil, podruhé roku 1838 při příležitosti korunovace královny Viktorie. Anglická architektura ho inspirovala natolik, že zámek nechal přestavět do novogotické podoby.
Většinou však přebýval ve špinavých zájezdních hostincích, kde byli nevítanými hosty švábi. Snad proto se rozhodl vybavit Hlubokou hostinskými pokoji, aby jeho hosté měli stejný komfort jako on sám. A že hostů nebylo málo! Často tu pobývali Valdštejnové, jedním z hostů byl i korunní princ Rudolf, syn císaře Františka Josefa I.
V 60. letech pobýval ve zdejších prostorách i sovětský politik Leonid Iljič Brežněv.
Šlechtic demokrat
Posledním majitelem z rodu Schwarzenbergů byl Adolf, který přišel na svět na Hluboké 18. srpna 1890 jako prvorozený z osmi dětí krumlovského vévody a knížete Jana Nepomuka II. ze Schwarzenbergu a kněžny Terezie, rozené Trauttmansdorfové-Weinsbergové. Narození potomka doprovodilo 101 výstřelů z děl granátnické gardy v Českém Krumlově.
Adolf byl vychováván jako dědic Schwarzenberské primogenigtury a připravován k převzetí rodinných majetků v jižních Čechách a na Šumavě. Od dětství byl veden k humanitním vědám a umění, podstatnou částí výchovy byla četba.
Po maturitě se Adolf zapsal na Právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde získal v červenci 1914 titul doktora práv. Za první světové války se přihlásil jako dobrovolník do armády a s Turky se dostal až do Damašku a Bejrútu. Orientální kultura v něm probudila touhu po cizích krajích a cestování.
Oženil se až ve čtyřiceti letech s lucemburskou princeznou Hildou Sofií, princeznou Lucembursko-Nasavskou. Manželský pár sdílel vášeň pro lov, přírodu a botaniku a většinu volného času trávil na loveckém zámečku Stará obora. Na sklonku 30. let tu založili malou zoologickou zahradu.
Před totalitou uprchl do Afriky
Když se roku 1933 dostal v Německu k moci Hitler, zakoupil Adolf farmu M´pala nedaleko Nairobi v Keni. Jedním z důvodů byla obava z vývoje v Evropě, kde očekával nástup totalitních režimů. Neshledával rozdíl mezi fašismem a bolševismem. Věřil, že azyl v subsaharské Africe by mu mohl poskytnout dočasné zázemí. Kromě adaptace moderních metod farmaření tu Adolf nechal vystavět hydroelektrárnu (část strojního zařízení dovezl z Hluboké) a zajistil zlepšení pracovních podmínek svých zaměstnanců.
S manželkou byli nadšeni krásami zdejší přírody a společně s cestovatelem Bedřichem Machulkou podnikali lovecké výpravy do okolí. Adolfovým životním snem bylo ulovit slona se stoliberními kly. Od úspěchu ho dělil jen krůček, slona ulovil. Až posléze zjistil, že druhý kel má slon zlomený. „Kdyby mě v tu chvíli někdo vyfotil, ošklivější ksicht by snad nikdy neulovil,“ vzpomínal později.
Adolf Židy vítal
Po anšlusu Rakouska Adolf Schwarzenberg prohlásil, že „pokud britští blázni budou takto pokračovat, Hitler a Mussolini budou dohromady tak silní, že nás můžou roztrhat na kusy“. Na znamení nesouhlasu nechal vyvěsit na svém vídeňském paláci černé vlajky. Po zákazu vstupu do vídeňských veřejných zahrad Židům nechal Schwarzenberg k bráně do vlastních palácových zahrad umístit ceduli „Židé vítáni“. Když byli dva schwarzenberští zaměstnanci zatčeni gestapem a uvězněni, Adolf se osobně vypravil do Berlína k šéfu gestapa Heinrichu Himmlerovi a vynutil si jejich propuštění.
20. října 1938, necelý měsíc po Mnichovské dohodě, odmítl Adolf v Českém Krumlově přijmout Hitlera a zakázal mu vstup na zdejší zámek.
Exil v USA
Správou svého majetku pověřil Adolf Schwarzenberg svého adoptivního syna Jindřicha. Farmu v Keni poskytl svému příteli Maxi Beniesovi, zatímco s manželkou uprchli do italské Bordighery, odkud přes Švýcarsko emigroval do USA. Protože Jindřich nebyl loajální s nacisty, byl schwarzenberský majetek zabaven gestapem a na všechny podniky byla uvalena nucená správa. Jindřich Schwarzenberg byl z přímého Himmlerova rozkazu zatčen a deportován do Buchenwaldu. Byl propuštěn v roce 1944, aby zbytek války strávil na nucených pracích. Jeho adoptivní otec Adolf v USA prostřednictvím Jana Masaryka spolupracoval s Benešovou exilovou vládou a intenzivně se připravoval na vyřešení situace v jižních Čechách.
Zákon Lex Schwarzenberg odporuje ústavě
Po válce však Adolfa čekalo v Československu velké zklamání. České úřady ovládané komunisty uvalily na jeho majetky stejně jako za války gestapo nucenou správu. Komunisté označili Schwarzenberga za chobotnici a germanizátora. Poslanec Bartuška prohlásil, že jihočeský lid si přeje konec schwarzenberského panství.
Ačkoliv neexistoval žádný právní podklad pro vyvlastnění Schwarzenbergova majetku, 10. července 1947 přijal československý parlament zákon č. 143/1947 Sb. zvaný Lex Schwarzenberg, zajišťující jeho majetek bez jakéhokoliv důvodu. Tento zákon porušuje tehdy platnou československou ústavu z roku 1920.
Adolf Schwarzenberg prohlásil, že by mu život ve vlasti byl ostudou, protože může žít pouze ve svobodné zemi. Jeho posledním domovem se stal Katsch, malá vesnice v Rakousku, kde žil s Hildou v lovecké chatě. Příležitostně trávil čas ve svém domě v italské Bordigheře, kde zemřel 27. února 1950.
