Jeden z největších válečných zločinců se narodil se 7. října 1900 v konzervativní římskokatolické rodině učitele. Po základní škole navštěvoval gymnázium. Ve škole byl pilný, ale jeho zdraví bylo nevalné, po celý život trpěl žaludečními potížemi a dalšími nemocemi. V roce 1915 byl přijat do kadetního sboru a za dva roky pak sloužil jako kadet u rezervního pluku. Když skončila 1. světová válka, byl ještě ve výcviku, takže bojů se nezúčastnil. Po válce pak studoval na univerzitě agronomii a po získání diplomu byl nucen přijmout málo placenou kancelářskou práci.
V roce 1923 vstoupil do nacistické strany a po neúspěšném pokusu Hitlera, získat moc v Mnichově, a následném vyšetřování, byl propuštěn z práce a vrátil se k rodičům. Začal se více zajímat o „židovskou otázku“, vzdal se katolicismu a ve středu jeho zájmů se ocitl okultismus a antisemitismus. V roce 1925 vstoupil do SS a o dva roky získal Hitlera pro svou vizi přeměnit SS v loajální, mocnou a rasově čistou jednotku, za což se mu dostalo i povýšení.
Během příštích šestnácti let Himmler vytvořil z pouhého praporu SS, který měl 290 členů, milionovou polovojenskou organizaci. Vděčil za to jak svým výborným organizačním schopnostem, tak i tomu, že si dokázal vybírat vysoce kompetentní podřízené, mezi nimiž byl i od roku 1933 Reinhard Heydrich. V roce 1943 se Himmler stal náčelníkem německé policie a ministrem vnitra. Dohlížel na všechny vnitřní a vnější policejní a bezpečnostní složky, včetně Gestapa. Pod jeho kontrolu spadaly koncentrační tábory i vojenská složka SS, tj. Waffen-SS.
Vzhledem ke svému celoživotnímu hlubokému zájmu o okultismus vnesl Himmler prvky germánského novopohanství i do systému SS a potažmo do celé Třetí říše. On sám potom věřil, že je převtělením (reinkarnací) německého císaře Jindřicha I. Ptáčníka (Heinrich der Finkler nebo Heinrich der Vogler, 876 – 936), takže o svém poslání a úkolech jemu svěřených „prozřetelností“ či „karmou“ vůbec nepochyboval.
Kromě jiného si dal za cíl „vyčistit“ historické německé území od jiných ras než árijské a naopak tuto rasu, kterou považoval za „vyšší“, než ostatní rasy (Herrenrasse nebo Herrenvolk), všemožně podporovat a rozmnožovat. Celkový počet civilistů, kteří takto padli Himmlerovi a jeho režimu za oběť, se odhaduje na 11 až 14 milionů lidí, většinou obyvatel Sovětského svazu a Polska.
Ke konci 2. světové války svěřil Hitler Himmlerovi velení skupiny armád Horní Rýn (Heeresgruppe Oberrhein) a skupiny armád Visla (Heeresgruppe Weichsel). Když Himmler nesplnil Hitlerovy rozkazy, tehdy již nereálné, Hitler mu velení zase odebral a velel těmto skupinám osobně. Když si Himmler uvědomil bezvýchodnost situace Třetí říše a že válka je prohraná, pokusil se bez Hitlerova vědomí zahájit separátní jednání o míru se západními spojenci. Když se o tom Hitler dozvěděl, odvolal Himmlera ze všech funkcí a vydal na něj zatykač.
Himmler se za této situace, hledaný jak svými soukmenovci, tak i spojenci, pokusil skrývat. Byl však zadržen Brity, ovšem světské spravedlnosti se vyhnul, tím, že během pobytu v britské vazbě spáchal 23. května 1945 za ne zcela vyjasněných okolností sebevraždu prokousnutím kapsle kyanidu draselného. Jeho tělo bylo potom pohřbeno v neoznačeném hrobě, jehož poloha zůstává neznámá, aby se zabránilo případným pietním akcím organizovaným nejprve jeho souvěrci a dnes neonacisty. Téměř jisté je však jedno. Nad hrobem mu zpívají ptáci, jak by si jistě i on sám, jako Jindřich I. Ptáčník alias Heinrich Himmler, přál.
