Terénní pracovníci celkově sledovali padesát devět lokalit v šesti státech, a to jak v přírodních rezervacích, tak i rovněž mimo ně. Zaměřili se zejména na výskyt gorily nížinné a šimpanze čego. Počítání lidoopů v pralese je však poměrně náročné, neboť lidoopi jsou v neustálém pohybu. Gorily a šimpanzi si však na každou noc staví za účelem svého přenocování jakési „hnízdo“ z větví, určené jen a pouze výhradně pro jedinou noc – další večer tudíž bude postaveno nové. Jedná se sice o nepřímou, ovšem poměrně vysoce přesnou metodu výzkumu. Počet hnízd na nocovišti totiž odpovídá počtu dospělých jedinců v tlupě.
Vědci došli k závěru, že v této sledované oblasti se vyskytuje mnohem větší množství lidoopů, než se původně předpokládalo. Negativní zprávou však bylo zjištění, že až 80 % místních lidoopů žije mimo chráněná území, přičemž prokazatelně lépe se jim samozřejmě žije na chráněných územích, v lidmi nedotčených lesích a rezervacích. Mimo rezervace totiž pro lidoopy existuje hned několik hrozeb: lov nejen za účelem trhu se zvířaty, ale rovněž i pro maso, které je vyhlášenou, luxusní pochoutkou, přičemž lovem jsou ještě více ohroženy gorily než šimpanzi.
Šimpanzi na lidského protivníka neútočí, na rozdíl od gorilích samců, kteří brání svoji rodinu i za cenu vlastního života. Následně v tlupě goril, která přišla o svého vůdce, dochází zpravidla k dalším úmrtím. Gorily tak patří ke kriticky ohroženým druhům a jejich populace každoročně klesá přibližně o 2,7 %.
S lovem lidoopů pak souvisí ještě i další hrozba, a tou je problematika eboly. Toto infekční virové onemocnění je totiž vzájemně přenosné mezi lidmi a lidoopy a navíc je pro oba druhy velice nebezpečné. V některých případech navíc bývá i stoprocentně smrtelné. Dalším nebezpečím pro lidoopy je rovněž i kácení pralesů, které jsou přeměňovány v zemědělskou půdu, a také výstavba nových silnic. Z mnoha důvodů je tedy nezbytně nutné bezvýhradně dodržovat zákaz lovu lidoopů.
