Spektrum projevů alergických reakcí je velmi široké, a to od běžné rýmy přes slzení očí, ekzém a vyrážku až po vysoce nebezpečný anafylaktický šok, rychle nastupující závažnou alergickou reakci, která však může skončit i smrtí pacienta.
Termín „alergie“ poprvé použili lékaři Clemens von Pirquet a Béla Schick v roce 1906. Zaznamenali tehdy, že někteří z pacientů bývají přecitlivělí na běžně neškodné látky, které nás dennodenně obklopují, jako jsou například prach, pyl z rostlin nebo rovněž i některé potraviny. Tento fenomén následně nazvali „alergií“ na základě dvou řeckých slov, a to „allos“ (jiný nebo změněný stav) a „ergon“ (reakce, práce, reaktivita).
Z alergologických výzkumů vyplývá, že co se dědičnosti týče, u dítěte, jehož jeden rodič trpí alergií, se pohybuje riziko vzniku alergického onemocnění okolo 30 %, v případě existence alergie u obou dvou rodičů se riziko vzniku alergií zvyšuje až na 60 %. Někdy se však také stává, že „dědičný základ“ přeskočí jednu generaci.
V průběhu těhotenství může vést konzumace některých potravin ke vzniku ekzémů. Údajně se prý kupříkladu jedná o celer, citrusy nebo syrové papriky. Naopak preventivně mohou zase působit zvýšené dávky selenu a zinku a rovněž i vyšší příjem antioxidantů. Ekzémy, astma a alergie může způsobit mimo jiné i kouření v těhotenství.
Prevencí alergie na prachové roztoče pak může být mimo jiné i používání bariérových textilií, ať již chemicky ošetřených, textilií se zhuštěnou tkaninou nebo nanovlákenných lůžkovin, které zamezují průniku roztočů.
