V 70. a 80. letech patřila k nejoblíbenějším a nejobsazovanějším českým herečkám. Šla z filmu do filmu a z jedné televizní inscenace do druhé. Byla vdaná za svou životní lásku, se kterou vychovávala dvě dcery. Pak ale přišel krach manželství, a ona manželovu zradu neustála. Na dlouhých deset let propadla alkoholu. Naštěstí se z toho ale pak zase dokázala „vyhrabat“.
Oči něžné laně, výrazné rty, sametový hlas – to byly atributy, díky kterým se Jana Šulcová hned po dokončení DAMU stala jednou z nejpopulárnějších herečkek. I když sama tvrdila, že to bylo trošku nezaslouženě a svůj úspěch připisovala skvělým scénáristům a režisérům, se kterými točila, zejména v 80. letech byla hvězdou první kategorie. „Hrála jsem ženy, které jejich chlapi opouštějí, a pak toho litují, ale už je pozdě,“ říkávala s nadsázkou o svých rolích Šulcová.
Nadosmrti
A vlastně to byl také její osud, ačkoliv zpočátku se jí dařilo i v soukromém životě skvěle. Za manžela si vzala svého spolužáka z DAMU Oldřicha Víznera. Když se brali, bylo jim 22 let a během šesti let po svatbě se jim narodili dvě dcery. „Měli jsme se strašně rádi, pořád jsme se smáli a já nepochybovala o tom, že to je nadosmrti,“ popsala pro Českou televizi v pořadu 13. komnata jejich 25 let trvající manželství. Od samotného dětství si nepřála nic víc jiného než mít šťastnou a soudržnou rodinu. Jenže Vízner se v roce 1988 zamiloval do své herecké kolegyně natolik, že se rozhodl od Šulcové odejít. I když tou dobou zde ještě v podstatě neexistoval bulvár, jejich manželská krize vyvolala doslova skandál. A právě toto veřejné ponížení bylo podle Šulcové důvodem, proč už nemohla Víznerovi odpustit. „Měla jsem se přes to přenést a spláchnout to,“ litovala později herečka. V té době to ale nedokázala.
Démon alkoholu
Rozpad jejich manželství nesla velice těžce a začala trpět nespavostí a depresemi. Únik hledala v alkoholu, jenomže to se začalo odrážet na její práci do té míry, že nedlouho po rozvodu odešla i z Městských divadel pražských, kde strávila 23 let. Do toho přišla Sametová revoluce, která příliš hercům, zejména těm, kteří hodně hráli v minulém režimu, nepřála, a Šulcové se zhroutil celý svět. Krásná a vtipná herečka začala pít první ligu a pomalu se měnila v trosku. „Pád z hvězdného nebe na dno Macochy,“ označila deset let, kterými se doslova „propila“ sama Šulcová. Nebo také „Pochod Angolou“. Jedna z jejích kolegyň z divadla vzpomínala, že bohužel narážela také na nezájem okolí, nebo dokonce, že jí někteří z kolegů pád na dno přáli, protože předtím pro ně byla nesnesitelně úspěšná.
Šulcová je ale bojovník, závislosti na alkoholu se snažila uniknout a v devadesátých letech začala znovu hrát v divadle, tentokrát u Karla Heřmánka. Do toho ale těžce onemocněla. Nejprve ji odvezli do nemocnice s těžkým zánětem slinivky, který si způsobila právě pitím alkoholu, a pak se přidala těžká porucha štítné žlázy. Šulcová se doslova prala o život a její nemoc byla paradoxně štěstím v neštěstí, protože se po jejím překonání opět vrátila k hraní a ke střízlivosti.
„Život není to, co chceme, ale to, co vydržíme,“ říká Šulcová, která by na svém životě nic neměnila, i když kvůli alkoholu ztratila deset let. „Asi se mi to muselo stát, protože žádný člověk nesmí být na nikom a na ničem závislý,“ myslí si dnes herečka. A také, že hanba není padnout, ale zůstat ležet.
S tebou mě baví svět
V komedii století ztvárnila Kateřinu Horákovou, maminku malého Matýska a manželku lékaře v podání Júlia Satinského, který spolu s dalšími dvěma kamarády a šesti dětmi odjede na hory „bez bab“. Psal se rok 1983 a pro Šulcovou to byly doslova Zlaté osmdesátky. Zažívala nejlepší období svého života – soukromě i pracovně.
