Mladí lidé emigrovali z českých zemí a později z Československé republiky do Spojených států především proto, že se doma nemohli uživit. Když po dlouhé a leckdy svízelné plavbě dopluli do Ameriky, jejich situace byla těžká a většinou na ně nikdo nečekal. Nic nedostali zadarmo, nikdo jim nic nedaroval, museli se o sebe postarat sami. Přijeli do země, kde se mluvilo cizím jazykem. Přesto však měli tolik hrdosti v sobě a proto chtěli dokázat, že v práci jsou stejně dobří jako jiní Evropané nebo Američané. Naučili se anglicky, své děti vedli k práci a dali jim vzdělání nejen v řeči země, která je přijala, ale i ve své rodné řeči. Mnohé z nich navštěvovaly i vedle anglických škol i školy s výukou češtiny a mateřštinu svých rodičů pak ovládaly slovem i písmem.
I přes všechnu práci a starosti v nich zůstala láska ke staré vlasti a často vzpomínali na život v mládí v 10. a 20. letech minulého století v Evropě a srovnávali ho se životem v Americe. Ale stesk po domově je nikdy neopustil a vyjádřili ho i ve svých dopisech a přáních třeba těmito slovy:
„Vánoce, idylické svátky lidstva byly básníkům a spisovatelům vždy vděčným podnětem a námětem. Téměř každý básník a spisovatel chce líčit kouzlo Vánoc a zaletí alespoň na okamžik do dob svého mládí, kdy v kruhu sourozenců byl o Štědrém večeru nejšťastnějším dítětem.“
„Všude vládne vánoční nálada, všechny obchody jsou krásně vyzdobené a zaplněné zbožím a děti se těší na nadílku.“
„Vánoce u nás vyvolaly celou řadu vzpomínek. Proto jsme byli povděčni za osvětlený stromeček, za teplo v domě, za dostatek jídla a za talíř cukroví, upečený mojí ženou podle receptů babičky. Na vánočním stromku byl opět upevněn jako po léta letoucí onen krásný papírový anděl, který přivezl dědeček pro zrovna tenkrát narozenou dceru.“
„Mnozí se na ty svátky těší, ale přípravy je tak zaměstnají, že když Vánoce nastanou, jsou tak unaveni a pak jsou rádi, když je po nich. Proč ten shon, nakupování dárků, výzdoba bytů, domů, pečení různých druhů cukroví, vaření svátečních jídel, když vlastně to, co by mělo být žádoucí, je příprava duševní. Každý uznává, že teď jsou Vánoce příliš komerční. Ale mnozí prožívají předvánoční i vánoční čas rozumně, ale o těch se v novinách a časopisech nepíše a ani se nedostanou do televize jako ti, co si na dům navěsí co nejvíce žárovek.“
„Bojíme se otevřít televizi, aby na nás hned „nevyskočil“ Santa Claus. Pamatuji se, jak jsme v inženýrské kreslírně na Manhattanu poslali správci místního obchodního domu Woolworth velký poděkovací list, že v jeho obchodě se neozývají pořád „Jingle Bells“ (Rolničky) a koledy. On nám žertovně odpověděl, že tím u něho značně poklesla návštěvnost žen, prý se domnívají, že není křesťan. On si to však vynahradil (přílivem nakupujících mužského rodu) tím, že k velkému gramofonu postavil (spoře oblečenou) dívku, která pouštěla ty hudební odrhovačky „go-go“ a musela přitom vrtět zadečkem, což jí nepřipadalo těžké.“
Tak na takový zlepšovák naši obchodníci ještě nepřišli!
