„Nevěřící Tomáš“ se stalo označením pro ty, kteří se musí sami a až dotekem přesvědčit o existenci určitých věcí či jevů. Když se Ježíš poprvé po své smrti zjevil apoštolům, Tomáš s nimi nebyl. Jejich vyprávění o této události nechtěl věřit, dokud sám neuvidí na jeho rukou a nohou stopy po hřebech, kterými byl přibit na kříž.
Když se Kristus zjevil podruhé, vyzval Tomáše, aby si sáhl do rány na jeho boku. Tomáš tak učinil a teprve poté zmrtvýchvstání svého Pána uvěřil.
Poslední večeře
To však nebyl jediný případ, kdy se Tomáš zachoval krajně nedůvěřivě. Při Poslední večeři Kristus předpovídá svůj blížící se odchod, ale žádný z apoštolů se nechtěl zeptat na podrobnosti nejbližších událostí. Jen Tomáš se Ježíše přímo zeptal: „Pane, nevíme, kam kráčíš. Jak můžeme znát tvou cestu?“
Pás Panny Marie
Když Panna Maria zemřela, Tomáš nebyl přítomen na jejím pohřbu. Pobýval v té době ve vzdálené zemi a nemohl dorazit včas. Když se dostavil k jejímu hrobu, tak žádal důkaz údajného nanebevzetí – a tak mu Panna Maria shodila s nebes svůj pás, kterým byla přepásaná.
Další život
O jeho dalším životě se vypráví v legendách. Tomáš se údajně vypravil šířit křesťanství do Persie a Indie, kde podstoupil mučednickou smrt. Roku 72 byl zabit oštěpem a pohřben.
Na obrazech bývá zobrazován, jak se dotýká Kristových ran, s kopím, mečem nebo s pásem Panny Marie.
Svátek
Původně se, až do r. 1969, jeho svátek slavil 21. prosince, tedy v den zimního slunovratu. Nejdelší noci v roce se proto říkala Tomášská a býala považována za mystickou. Dívky se chtěly při této příležitosti dozvědět podrobnosti o své svatbě a děti dostávaly za odměnu sladkou „Tomášovskou bábovku“. To částečně strhávalo pozornost věřících od Vánoc k Tomášovi a proto církev přehodnotila datum jeho svátku a přesunula ho na 3. červenec a místo Tomáše má 21. prosinci svátek Natálie. V občanském kalendáři Tomáše slavíme 7. března.
Výskyt jména
Jméno Tomáš nosí takřka 18.000 lidí. Věkový průměr je 30 let a je deváté nejoblíbenější u nás. Až do 60. let se dostávaly toto jméno stovky chlapečků ročně. V letech 1975 až 1993 to bylo až 4000 chlapců ročně a roku 1990 dokonce přes 5000. Pak následoval celkem plynulý pokles pod 2000 těchto pojmenování za rok, který trvá dosud.
Podle meteorologů jeho svátkem končí tzv. tomášská zima a od 22. do 28. prosince by měla nastat „vánoční obleva“. Pranostiky však vesměs hovoří o tom, že na Tomáše bude ještě velká zima:
- O svatém Tomáši beranici na uši.
- Na svatého Tomáše zima je už naše.
- Na svatého Tomáše chop se chlupatého rubáše.
- Na Tomáše zima káže.
- Pravil svatý Toma – všude dobře, nejlíp doma
- Na obrácení slunce se medvěd v brlohu obrací na druhý bok.
- Na svatého Tomáše zima se rozpáře.
Další pranostika předpovídá podle deštivého počasí na Mikuláše, že bud mrazivé na Tomáše:
- Mikuláš mazá, Tomáš cinká.
Další upozorňuje na to, že nastává nejdelší noc v roce a tím i nejkratší den, který trvá 8 hodin a 2 minuty.
- Na svatého Tomáše nejdelší noc je naše
Je zde i rčení o meluzíně, to znamená, že bude nejen zima, ale i větrné počasí. Zmínka je o mytologické postavě, víle, která má místo nohou hadí ocas, ne tedy o Meluzině, hoře v Krušných horách (1097 m). V zimě, zvláště o Vánocích, naši předkové dávali za okno misku mouky nebo soli, aby se utišila. Jinde hrst soli nebo mouky vyhazovali do větru, aby z ní meluzína mohla navařit kaši pro své malé syny, přestala kvílet a neškodila živým tvorům. Kvílení jim totiž připomínalo nářek a pláč.
- O svatém Tomáši meluzína straší.
Pranostiky spojené se zemědělským hospodařením:
- Je-li Tomáš mrazivý, obilní klásky naplní.
- Jestli na Tomáš Biskupa slunce svítí, můžeme mnoho ovoce a žita míti. (Míněn je Thomas Besket (asi 1118 až 1170. Zemřel mučednickou smrtí, zavražděn v canterburské katedrále.)
Obchůzka a pověra na den sv. Tomáše
Toma čili Tomáš chodil na Chodsku 21. prosince na den svatého Tomáše apoštola, dva dny po Klemperovi. Byl celý v bílém, v jedné ruce měl vařečku a v druhé košíček se zvláštním pečivem nazývaným čepeníčka a hnětánky. První byly dobré preclíky z bílé mouky a druhé, nepříliš chutné, se pekly ze zbytků chlebového těsta a černé mouky. Tomáš zjišťoval, které děti jsou mlsné. Ty, které mlsné byly, dostaly za trest černé hnětánky a vysloužily si plácnutí přes pusu. Ty, které nebyly vybíravé, dostaly bílá čepeníčka. Přitom Tomáš říkal: “Povídá ti Tomáš, doma jez, co máš a u lidí, co ti dávají.“
Na Žďársku Si dívky na den sv. Tomáše dávaly semena pod zhlavce (polštář) svých postelí se slovy: „Svatý Tomáši, tvoje semeno seju, pověz mně pravdu, koho dostanu“. O kom se jim v noci zdálo, toho dostaly a měly s ním hodně dětí.
