Archetypální záležitost – Pokud se autorovi podaří trefit do tzv. archetypů, pak má vyhráno. Problém je v tom, že archetyp, čili pravzor, nelze vypočítat. Vyhodnocuje je lidské podvědomí. Často se s „čistými“ archetypy setkáváme v pohádkách. Základní dvojice je animus a anima, muž a žena. O ženskosti Angeliky a mužnosti Geoffrey nelze pochybovat ani v nejmenším. Každá žena by si, podvědomě, přála najít svého Geoffrey. Tady ho vidí aspoň ve filmu. Ne každý muž by si přál najít právě Angeliku, i když svéhlavost se mezi typicky ženské vlastnosti jistě počítá, a ne zrovna v dobrém. U muže je stejná vlastnost – schopnost stát si za svým – naopak ceněna velmi vysoko, a pozitivně. V rámci mužského soupeření jsou muži schopni žárlit na úspěšnějšího muže, i když ho vidí jen ve filmu. A protože předčít ho nemohou, snaží se ho aspoň zesměšnit nebo se mu vysmívat.
Kráska a zvíře – Další archetypální dvojice. V knižní předloze je mladičká, teprve 17 let stará Angelika, předhozena, a to sexuálně doslova, „zvířeti“, třicetiletému Geoffreymu de Peyracovi, kulhajícímu „netvoru“ se zjizvenou tváří, který jí musel v jejím věku připadat i nepřijatelně starý. Když se Peyrac vzdá svého nároku a rozhodne se nevymáhat násilím, na co získal právo sňatkem, ukáže, že není „zvířetem“. Stejně jako ve známé pohádce.
Exotické geny – Na přitažlivosti představitele filmového hraběte de Peyrac pro ženské pohlaví se nemalou měrou podílejí jeho „exotické“, v tomto případě ázerbájdžánské geny. Tady navíc tvoří skvělou protiváhu Angelice jako křehké blondýnce. Typově jí odpovídalo více hereček, volba nakonec padla na Michelle Mercier. Z efektu přitažlivosti „cizích genů“ těžila či těží řada herců, např. Omar Shariff, u nás třeba Sagvan Tofi. Předobrazem filmu jsou i v tomto případě skutečné preference při výběru partnera v běžném životě. Čím jsou geny budoucího páru odlišnější, tím větší je naděje na zplození kvalitního potomstva nestiženého dědičnými chorobami obdařeného navíc vynikajícím imunitním systémem.
Knižní předloha – Autorka celkem čtrnáctidílné knižné série o Angelice se narodila roku 1921 jako Simone Changeux. Do světa literatury vstoupila roku 1956 dílem Angelika, markýza andělů, a to spolu se svým manželem ruského původu. Spolu s ním utvořila autorskou dvojici Serge a Anne Golon, později, po smrti manžela roku 1985, jako Sergeanne Golon. Zemřela roku 2017 při psaní závěrečného dílu své epopeje „Království Francie“, v níž Angelika završí svá vítězství. Děj jejího příběhu se odehrává v letech 1649 – 1682 a autorka kladla velký důraz na historické reálie. I díky nim je Angelika skutečně „jako živá“ a podobně jako Peyrac prochází i určitým psychologickým vývojem. V díle se celkem vykystuje na 1350 postav a Angelika se nakonec ocitne i v Kanadě, kde spolu s Peyracem bojují, kromě jiného, i s Indiány.
Nezdolnost a nezlomnost – Angelika po celou dobu proti něčemu anebo za něco bojuje. Za vlastní svobodu, za svoji ekonomickou nezávislost, o lásku svého osudového muže, proti nespravedlnosti, někdy i o holý život. Tím se podobá další podobné nejprve literární a později i filmové postavě, Scarlett O´Hara ze Severu proti Jihu. A nakonec i současným ženám, které také často o něco a za něco bojují, nebo jsou nuceny bojovat. Byť ne za tak dramatických okolností. I proto obě tyto hrdinky zůstávají svým čtenářkám a divačkám stále sympatické a mají jim co říct.
