Čtyřicet tři obětí janovské tragédie připomíná i nový most. Ozařuje jej totiž stejný počet pouličních lamp. Provoz se na novou spojnici, nazvanou most svatého Jiří, vrátil 5. srpna tohoto roku.
Zřícený most byl dílem vzděláním stavebního inženýra a duchem architekta Riccarda Morandiho (1902 – 1989), jednoho z nejvýznamnějších italských architektů dvacátého století. Most byl zprovozněn v roce 1967 a pro největší italský přístav Janov měl klíčový význam. Po pádu mostu byla i tak doposud náročná doprava ve městě ještě více zkomplikována.
Římský rodák Morandi byl již od mládí fascinován betonem. Podobně na tom bylo mnoho jeho současníků mezi inženýry a architekty. Ohromoval je pevností, funkčností a zároveň finanční nenáročností.
V roce 1927 získává Morandi inženýrský titul a otevírá si vlastní projekční kancelář. Vrhá se na studium betonových staveb, které jsou v té době v Itálii novinkou. Byl jedním z největších vyznavačů železobetonu té doby a rovněž i největší odborník na využití tohoto nového materiálu, který najednou architektům dával nepoznanou volnost, navíc s nízkými náklady na realizaci.
Morandi byl vyznavačem racionality. Snažil se z tohoto nového materiálu vytěžit to nejlepší nejen technickým řešením, ale rovněž i prostorovým rozvržením prvků. Jeho stavby tak působí subtilním, jakoby „pavoučím“ dojmem.
Nápaditý a neobyčejně výkonný inženýr však nepočítal s vlastnostmi, které jeho oblíbený, avšak v té době stále ještě „mladý“ a tedy ani časem neprověřený materiál může také vykazovat. S postupem času se totiž i u na pohled nezničitelného betonu mohou začít projevovat známky degradace…
