Jmenoval se Carl Friedrich Wilhelm Großmann a narodil se 13. prosince 1863 v Neuruppinu v rodině s osmi dětmi, jeho otec pracoval jako sběrač šrotu. O jeho mládí není vcelku nic známo až na to, že se už tenkrát u něho projevil sadistický sexuální pud – obtěžoval děti. Zatčen byl celkem pětadvacetkrát, ale jen třikrát byl odsouzen za obtěžování dětí, třebaže jedno z nich, neznámá dívka ve věku 7 – 9 let, byla zabita.
Žízeň po krvi ho provázela zřejmě od dětství a mládí. V roce 1876 se Großmann začal učit na řezníka. Již tehdy mluvil o krvavých choutkách a jeho komentáře okolí děsily. Za čtyři roky se pak přestěhoval do Berlína a otevřel si malé řeznictví na Alexanderplatz.
Později se raději živil jako žebrák, podomní obchodník a drobný zlodějíček. Své příjmy používal na služby prostitutek, které si zval do svého bytu. Vzhledem byl ošklivý a ostatním se jevil jako zahořklý a záhadný člověk. Nájemné ale platil včas, tak si ho jeho domácí více nevšímal.
Jeho byt měl samostatný vchod a ostatní nájemníci ho jen občas viděli, jak k ránu klopýtá domů z nočních pitek v doprovodu chichotajících se prostitutek. Sousedi si mysleli, že má nějaké vedlejší příjmy, když si může dovolit pití a lehké ženy. V roce 1899 byl odsouzen za brutální znásilnění nezletilé dívky. V roce 1913 byl propuštěn a vrátil se zpět do Berlína, kde začal vraždit ve velkém.
Großmann později řekl, že své oběti (většinou prostitutky a osamělé ženy bez doprovodu) bral k sobě domů. V poválečném období byla vysoká nezaměstnanost a Großmann jim nabízel práci hospodyně. Své oběti nejprve znásilnil a potom zabil a tělo řeznicky zpracoval. Maso prodával na černém trhu a u vlakového nádraží si otevřel stánek s párky. Kosti a další nepoživatelné části těl házel do řeky.
Dne 21. srpna 1921 byl Großmann zatčen ve svém bytě v Berlíně poté, co bylo slyšet křik a jiné zvuky, po nichž následovalo nezvyklé ticho. Policisté vtrhli do bytu a v kuchyni našli tělo mladé, před několika minutami zavražděné ženy. Großmann byl vzat do vazby a obviněn z vraždy 1. stupně.
Sousedé při výslechu uvedli, že se podivovali, kolik převážně mladých žen, které vypadaly chudě, vešlo do jeho bytu. Vycházet však viděli jen málokterou. Někteří tvrdili, že to bylo až 50 mladých žen, které vstoupily do Großmannova bytu, byly zavražděny, rozřezány a snědeny nevědomými zákazníky v masných výrobcích šíleného řezníka. Großmann se později přiznal k asi dvaceti vraždám, ne však ke všem.
Kolik obětí přesně zabil, není známo. Bylo nalezeno jen tělo jeho poslední oběti a v bytě skvrny od krve. Z toho policie usoudila, že v posledních týdnech zavraždil nejméně tři osoby. Odhaduje se, že v období od roku 1913 do jeho zatčení těchto obětí bylo mezi dvaceti až padesáti nebo i více. Za svou poslední vraždu byl odsouzen k trestu smrti, na což reagoval tím, že se při vynesení rozsudku smál. Před jeho vykonáním se pak tzv. „Berlínský řezník“ 5. července 1922 ve své cele oběsil.
