Hitlerovi pomocníci
Uvnitř republiky měl Hitler dva „asistenty“. Na Slovensku nacionální fašistickou ľudovou stranu Andreje Hlinky a v Německém pohraničí Sudetoněmeckou stranu. V té době žilo v ČSR 3,5 milionu Němců. Po parlamentních volbách (1935) byla snaha jednat s Henleinovou stranou jako s partnerem. V demokracii přece nelze opomíjet stranu, která získala nejvíce hlasů – takřka 1 a ¼ milionu. Ukazovalo se však, že bez územních ústupků nebude možné žádná dohoda. Instrukce z Berlína zněly jasně: na žádnou dohodu nepřistoupit a stupňovat požadavky, V dubnu 1938 probíhal v Karlových varech sjezd SdP.
Jeho usnesení obsahovalo tzv. osm karlovarských bodů. Kdyby je čs. vláda uznala, znamenalo by to, že by se Sudety staly samostatným státem, kde by platily jiné zákony než na ostatním území ČSR – tedy německé. Jenže už tehdy existoval dvojí výklad slova „zákaz“. Po anšlusu Rakouska vláda zakázala pořádání veřejných shromáždění. V místech, kde bylo převážně české obyvatelstvo, byl zákaz přísně dodržován, zatímco v Sudetech Henleinovci nerušeně pořádali desítky demonstrací a provokačních akcí – a nikdo nezakročil. Až po karlovarském sjezdu vláda zákaz zrušila a hned oslavy 1. máje se nesly v duchu manifestace národní síly.
Osvobození soukmenovců
12. září pronesl Hitler na sjezdu nacistické strany v Norimberku plamenný projev, ve kterém slíbil svým soukmenovcům v ČSR osvobození a připojení k Velkoněmecké říši. Příslušníci tajných teroristických organizací (ordneři, Freikorps) začali přepadávat čs. úřady, veřejné budovy a demolovali je. Jejich řádění se neobešlo bez ztrát na životech. Vláda na tuto situaci rázně reagovala. V pohraničních oblastech ihned vyhlásila stanné právo a 16. 9. SdP rozpustila. Hlavní představitelé strany uprchli včas do Říše. Problematická území byla obsazena armádou a jednotkami Stráže obrany státu. Došlo ke střetům a ztrátám na lidských životech.
V pohraničí již předtím docházelo k demonstracím sudetských Němců a ke srážkám s policií. Německý tisk se úpěnlivě snažil, aby k žádné dohodě nedošlo. Vše zveličoval – obyčejnou hospodskou rvačku prezentoval jako závažný incident, při kterém šlo Němcům o život.
Příprava obyvatelstva na válku a mobilizace
Nejenom u nás, ale ve většině zemí Evropy se obyvatelstvo připravovalo na válku. Jak se národnostní situace v Sudetech, díky Němcům, zhoršovala, pro některé české starousedlíky začala být již neúnosná a začali se stěhovat do vnitřních Čech. Po 30. září pak začalo k vyhánění Čechů a Židů z obsazených oblastí. S nimi odcházeli i někteří němečtí antifašisté.
23. září 1938 ve 22 hod. a 20 min. vyhlašuje československá vláda všeobecnou mobilizace. Současný tisk líčí mobilizaci a naši připravenost bojovat jako příležitost k vykonání hrdinských činů. U většiny záložníků skutečně vládla nadšená a bojová nálada. Do 24 hodin se jich ke svému útvaru dostavilo 75 %. Na hranicích stálo proti Německu 42 divizí. S nadšením zaujali vojáci a záložníci určené pozice. Byli z valné části přesvědčeni, že v boji nezůstanou sami a že uhájí – i když v nedobudovaných pevnostech – hranice své vlasti.
Kontrastem však k tomu bylo chování vlády, která v té době jednala o tom, že se části republiky vzdá bez boje. Aniž by předpokládala, že tato bolestná oběť se stane obětí zcela zbytečnou.
