Ke všemu došlo nejspíš tak, že Lord Byron očekával, že mu jeho žena porodí chlapce. Když 10. prosince 1815 přišla na svět „jen“ dcera, byl nadmíru zklamán, jako mnoho mužů předtím i potom. S výběrem jména si moc práce nedal, pojmenoval ji podle své nevlastní dcery Augustě Leighové, které říkal „Ada“. Rozpory v jeho manželství uzavřeném v září 1814 však musely být hlubší, protože básník 16. ledna svoji ženu Anne v podstatě vyhodil i s pětidenní dcerou z domova. Lady Byron potom musela hledat útočiště u svých rodičů. 21. dubna 1816 Byron zdráhavě podepsal rozlukový list, Byronovi však dále formálně zůstávali manžely. Anne potom po celý život obviňovala manžela z nemorálního chování.
Tyto nešťastné okolnosti Adina narození zřejmě vedly také k tomu, že Anne neměla se svou dcerou nikdy blízký vztah, i když to bylo její jediné dítě. Ponechala ji v péči své matky Judith, pouze navenek se reprezentovala jako milující matka, a to i za pomoci dopisů plných „mateřských“ obav a starostí o blaho své dcery.
Ada byla od raného dětství často nemocná, v osmi letech od bolestí hlavy dokonce přestávala chvílemi vidět. V červnu 1829 prodělala spalničky a jejich následky vedly k tomu, že přestala chodit. Celý čas trávila na lůžku a teprve až za dva roky byla schopná chodit za pomocí berlí.
Pár špatných rozhodnutí, zničená rodina a sebevražda. Tragický a hlavně varující osud ruské básnířky
S tímto handicapem se ale časem vyrovnala velmi obstojně. V roce 1833 měla Ada ve svých 18 letech poměr s učitelem a chtěla s ním utéct. To se zamilovanému párku nepodařilo. Byli chyceni. Příbuzní učitele pak zjistili její totožnost a informovali matku. Lady Byron spolu s přáteli hrozící veřejný skandál šťastně zažehnala. V devatenácti letech byla Ada představena u dvora a stala se velmi oblíbenou i zásluhou svého brilantního myšlení. Často i tančila a dovedla okouzlit snad každého ve svém okolí.
Netrvalo dlouho a našla si svého vyvoleného. 8. července 1835 se provdala za Williama Kinga a stala se lady Kingovou, hraběnkou Lovelace. Manželé Kingovi užívali dvě sídla a dům v Londýně a v rychlém sledu se jim narodily tři děti – syn Byron (1836), dcera Anne Isabella (1837) a Ralph Gordon (1839). Po narození Anne Isabelly Ada onemocněla „únavnou a bolestivou nemocí“, jejíž léčení trvalo měsíce.
Během svých nemocí se Ada již od dětství, na přání své matky, neustále vzdělávala, zvláště v matematice. Lady Byron věřila, že je tak možné u dcery předejít propuknutí šílenství, které by mohla zdědit po svém otci a čehož se lady Byron pochopitelně obávala. Měla i proč – dědeček Ady, kapitán John Byron dostal přezdívku „Mad Jack“ – Šílený Jack a sám její otec se také někdy choval přinejmenším výstředně. To byl také důvod, proč chtěla, aby se Ada učila logickou a věcnou matematiku již od útlého věku.
Adina snaha přinesla v tomto případě nečekané ovoce – už v roce 1842 napsala první publikovaný počítačový algoritmus v historii a je všeobecně považována nejen za první programátorku, ale za zakladatelku počítačové vědy vůbec. Její program byl určen pro mechanický počítací stroj zvaný „analytical engine“, který sestrojil její vědecký kolega Charles Babbage.
Bohužel více už k rozvoji počítačů přispět nemohla, zemřela předčasně 27. listopadu 1852 ve 36 letech, shodou okolností ve stejném věku, v jakém zemřel její otec. Příčinou úmrtí byla tehdy neléčitelná rakovina dělohy, jejíž postup urychlilo pravděpodobně tehdy obvyklé časté pouštění žilou. Manžel u ní v okamžiku úmrtí nebyl, od 30. srpna, kdy se mu k něčemu přiznala, žili odloučeně. Nevíme, o jaké sdělení se jednalo, zřejmě o něco velmi závažného, neboť on tehdy od manželky odešel velmi kvapně. Dle svého přání byla Ada Lovelace pohřbena vedle svého otce v kostele Panny Marie Magdaleny v Hucknallu.
