Kladenská pobočka organizace Člověk v tísni se nachází v Kročehlavské ulici. Poskytuje mimo jiné také službu terénních programů. Terénní pracovníci vyhledávají, motivují, pomáhají a podporují jednotlivce i rodiny v obtížné životní situaci, pro kterou jsou ohroženi vyloučením, či přímo vyloučeni z běžné společnosti. Denně jsou ve styku s lidmi v nouzi, většinou docházejí do jejich domácností. Na otázky ohledně své práce a o chudobě v Kladně pro Náš REGION odpovídali terénní pracovník Josef Fečo a koordinátorka služeb pro dospělé Petra Hrubá.
Co je největší současný problém lidí, kteří se na Kladně na službu obracejí?
Největší obavou je boj o bydlení a udržení si bydlení. Lidé o něj v poslední době často přicházejí kvůli tomu, že vzrostl nátlak na prodej nemovitostí. Dům se prodá, nájemníci se musí vystěhovat, přicházejí o doplatky a nemají kam jít. Jejich situaci ještě zhoršilo opatření obecné povahy vymezující bezdoplatkovou zónu na celé území Kladna.
Jak probíhá běžný den terénního pracovníka?
Terénní pracovníci mají každý týden přibližně naplánováno, kam půjdou (doprovody a jednání na institucích, konzultace v domácnostech klientů, někdy v kanceláři). Ráno si ověří, jestli klient na návštěvě trvá a zda schůzka platí. Častým problémem jejich klientů jsou dluhy, které nezvládají zaplatit, a žijí proto v permanentním stresu. Pracovníci pomohou rodině zmapovat dluhy a určit priority pro jejich splácení, většinou s cílem, aby se jim nenakupily další exekuce. Někdy se podaří odhalit neoprávněnou exekuci, úspěšně požádat o zastavení exekuce nebo směřovat k oddlužení. Těmto situacím se přednostně věnuje dluhová poradkyně pobočky v rámci jiné služby v projektu Oddlužením ke spravedlnosti.
Jak vypadá bydlení v ubytovnách?
Život v ubytovnách je život v bezdomoví a je to takový nejviditelnější projev zvyšování nedostupnosti bydlení v ČR. Dlouhodobě zůstávají v ubytovnách lidé a rodiny, kteří z různých důvodů přišli o možnost bydlet v obecním bydlení, což částečně souviselo třeba i s krachem těžkého průmyslu na Kladensku a řešením uznávání státního občanství po rozdělení Československa.
Před více jak deseti lety se vytvořil nouzový trh se substandardním bydlením, úhrady za „bydlení“ v ubytovně začaly doplácet úřady práce, což lidi v té době zachraňovalo před odchodem na ulici. Aktuální tržní cena na osobu/lůžko/měsíc je v Kladně 4500 a více korun. I po slevě tak za jeden pokoj na ubytovně platí rodina 12 až 16 tisíc. Nemají vlastní WC ani kuchyňku, to vše je sdíleno s ostatními domácnostmi. Když nezaplatí, jsou vyhozeni a majitel ubytovny ví, že na jejich místo čeká spousta dalších. Většina lidí, kteří jsou v ubytovnách, jsou zadlužení vůči městu či jiným institucím, a vzhledem k nastavení podmínek bytové politiky města se proto nemají šanci dostat do městského bytu. Na Kladně i jinde se také mluví o tom, že spekulanti, tzv. obchodníci s chudobou, sestěhovávají chudé domácnosti do předražených bytů v domech na sídlištích. Tuto místní situaci ale zatím nemá terénní služba více zmapovanou.
Je tedy cesta z ubytovny zpět do běžného bydlení vůbec možná?
Lidé, kteří jsou v ubytovnách, chápou svou situaci jako poslední „štaci“ a nevidí cestu k lepšímu. Na člověka v ubytovně padá, že má dluhy, exekuce, nemá práci, je na dávkách a nemá moc cest, jak se z této situace vymanit. Aby se takový člověk mohl oddlužit, musel by nastoupit do zaměstnání, což ovšem s sebou v některých případech nese riziko, že přijde o bydlení.
Výdělek se pro posouzení, zda spadá domácnost do pomoci v hmotné nouzi či nikoli, započte ve výši 70 procent před srážkou, a pokud započtené částky překročí hranici částky živobytí domácnosti, nebude moci v rodinném rozpočtu počítat s přiznáním dávky na živobytí ani doplatku na bydlení. V takových případech se lidem nevyplatí pracovat a raději „selským rozumem“ volí neformální možnosti přivýdělku.
Jaké je řešení?
Řešením neutěšené situace by mohly a měly být systémové změny na celostátní i místní úrovni, které se ale obtížně prosazují: například vytvoření systému finančně dostupného a sociálního bydlení, zvýšení dosažitelnosti oddlužení a změny exekutorské praxe a vybalancované zvýšení minimální mzdy a životního minima. Ohrožené rodiny by tak nemusely za bydlení dávat obrovské částky jako na ubytovnách a mohly by si jej dovolit i po stržení exekucí ze zaměstnaneckého platu. Kladenská radnice, jako dosud mnoho jiných v ČR, však zatím o zavedení systému sociálního bydlení neuvažuje. Na několika místech Česka se ale již takové projekty povedlo úspěšně nastartovat. V Brně je to například projekt Rapid-Rehousing, jehož ideou je nabídnutí stabilního bydlení, díky kterému se zlepší životní podmínky a sociální začlenění rodin a zároveň se sníží veřejné výdaje na tyto rodiny.
