Kolik lidí je v exekuci?
Celkem je v České republice vymáháno 332,6 miliardy korun, průměrná vymáhaná částka činí 68 tisíc korun, přičemž střední hodnota exekuce (medián) je 10 tisíc korun a polovina exekucí činí nižší částku než 10 tisíc. V Praze je celkově vymáháno 36 158 703 510 korun, ve středních Čechách 30 025 852 368 korun. V Praze je v exekuci 90 062 z celkového počtu 1 078 617 dospělých, ve Středočeském kraji 100 327 z celkového počtu 1 100 672 obyvatel. Mapu exekucí před rokem spustily a letos aktualizovaly Otevřená společnost, o. p. s., a Ekumenická akademie.
Celkový počet exekucí v metropoli činí 583 236, ve středních Čechách 496 238. V hlavním městě počet lidí v exekuci meziročně vzrostl o 3,2 %, ve Středočeském kraji o 5,5 %. Průměrný počet exekucí na jednu osobu je v metropoli 6,5, ve Středočeském kraji 4,9. Člověk v Praze dluží v průměru 401 487 korun, ve středních Čechách 299 280 korun. Tři a více exekucí má v hlavním městě i Středočeském kraji shodně po 54 % lidí, z toho 8 % seniorů v Praze a 7 % ve středních Čechách.
Středočeský kraj je v počtu exekucí na 3. místě. Průměrný věk dlužníka je 44 let
Středočeský kraj je v nárůstu exekucí na třetím místě, nejvíce oproti loňsku narostly v Karlovarském kraji (o 10,2 %) a Ústeckém kraji (o 8,8 %). Podle slov autora projektu Mapa exekucí v České republice Radka Hábla z Otevřené společnosti a Úřadu vlády ČR má stále více Čechů problém s vícečetnými exekucemi. „Tři a více exekucí má aktuálně 493 tisíc obyvatel. Meziroční nárůst počtu osob s deseti a více exekucemi je 3,9 %, to je dalších 6000 lidí v neřešitelné životní situaci jen za uplynulý rok,“ uvedl na úterním setkání s novináři v Praze.
Průměrný věk českého dlužníka v exekuci je 44 let, přibývá exekucí vedených proti seniorům – v exekuci je 61 tisíc lidí ve věku 65+, stoupá i počet mladých dlužníků. Ačkoli Praha a střední Čechy nejsou, co se týče exekucí, na chvostu, je tam podle slov Hábla špatná vymahatelnost dluhů, neboť lidé si v tomto regionu půjčují vyšší částky než v některých jiných krajích. Je to i tím, že v průměru víc vydělávají. Soudní exekutor a člen prezidia Exekutorské komory ČR Petr Polanský uvedl, že od roku 2001 bylo v Česku zahájeno 8 022 842 exekucí, z toho jich stále běží 4 922 488.
V čem je problém a co by mohlo pomoci?
Problém vidí mimo jiné v tom, že když má někdo deset dluhů, vymáhá je deset exekutorů. Podle Polanského by pomohlo uzákonění místní příslušnosti exekutorů, kdy by byl exekutor určen podle místa bydliště dlužníka, některé exekuce by se tak mohly sloučit. Díky místní příslušnosti se počet exekucí snížil v sousedním Slovensku. Podle slov vedoucího dluhových programů organizace Člověk v tísni Daniela Hůleho je problém, že žádná řešení, která mají dlužníkům ulevit, se netýkají stávajících exekucí a lidé, kteří se do dluhové pasti dostali, jsou z toho frustrovaní a přestávají věřit systému.
Náš REGION položil Hůlemu dotaz, opřený o skutečný případ, kdy jsou dlužníkům (kteří se nezřídka do problémů dostanou shodou nešťastných událostí) házeny klacky pod nohy ze strany veřejných institucí, kterým dluží. Ty jim totiž nezřídka neumožní „rozumný“ splátkový kalendář po částkách, které jsou schopni měsíčně splácet (třeba 2000 korun), ale požadují měsíčně částky mnohem vyšší. Dále jim často neodpustí penále. Tím se dlužníci dostávají stále zhoršující se situace. Daniel Hůle reagoval, že mnohdy se veřejnoprávní instituce chovají k dlužníkům hůř než soukromí věřitelé. „Veřejnoprávní instituce jsou často zdrojem problémů,“ uvedl.
„Instituce by měly být velkorysejší. Chápu, že nepřistoupí na to, aby dlužník platil měsíčně dvacet nebo padesát korun, ale 2000 korun třeba ze 100 tisícového dluhu je přiměřená měsíční splátka. A odpuštění penále by dlužníkovi také pomohlo,“ dodal. Mezi veřejnoprávní instituce, které vymáhají dluhy, patří mnohdy dopravní podnik, zdravotní pojišťovna nebo obec. Podle ředitelky Otevřené společnosti Marty Smolíkové je problém, že marginální dluh třeba vůči pojišťovně nebo dopravnímu podniku může penálem vyrůst do obrovských rozměrů a člověk se pak z dluhů nemůže dostat.
Problém je práce na černo
Když někteří starostové poprvé viděli Mapu exekucí, byli podle jejích slov překvapeni, že v daném regionu je až tolik zadlužených. Dluhy obyvatel podle Smolíkové doléhají neblaze na ekonomiku obcí, dlužníci neutrácejí, a tudíž nepodporují místní živnostníky pracující třeba v obchodu nebo pohostinství. Často pracují na černo a neplatí tedy daně, z kterých obce žijí.
Podle Polanského je demotivující systém srážek ze mzdy u člověka, který splácí exekuci. Při hrubé mzdě 12 tisíc korun (čisté 10 338 korun) mu po srážce zbude 8967 korun, při hrubé mzdě 19 585, 25 tisíc i 40 tisíc (v čistém je to 15 564, 19 295 a 29 630 korun) shodně 12 451 korun. „Není motivován pracovat za víc peněz, protože mu zbude stejná částka, z které se nedá žít, proto raději pracuje na černo,“ uvedl. Podle slov sociální pracovnice a dluhové poradkyně organizace Člověk v tísni a Úřadu vlády ČR Barbory Halířové je problém, že některým lidem peníze, které jim zbudou po stržení exekuce, nestačí ani na nájem. Hůle dodal, že mnohdy nemají ani nárok získat dávky na bydlení, protože nárok je počítám z čisté mzdy, a na to, zda člověk splácí exekuci, česká legislativa nehledí.
Skutečné příběhy ve video spotech
V rámci prezentace aktualizované Mapy exekucí byly promítnuty i dva video spoty. Jeden o Radce, která v něm na přímo nevystupuje a kterou coby úspěšnou podnikatelku zruinovala ekonomická krize, přišla o bydlení i veškerý majetek a zhroutila se. Ačkoli situaci aktivně řeší, nikdo jí nedokáže pomoci a dluhy narůstají. Právník jí poradil, aby pracovala na černo nebo se odstěhovala do zahraničí. V druhém video spotu vystoupil David, který ztratil práci a neměl na splátky hypotéky. Zadlužil se a dostal se do exekuce. Do oddlužení vstoupil až díky přátelům a rodině, bez jejich psychické podpory by to nezvládl. Řekl, že se mu už líp usíná.
Podle slov ekonoma z University of New York in Prague Tanweera Aliho je prokázáno, že lidé v dluhové pasti nerealizují svůj plný ekonomický potenciál. „To nemluvím o negativních dopadech na jejich fyzické i duševní zdraví a enormní zátěž pro sociální systém. Odhadem až dva miliony exekucemi paralyzovaných Čechů – započteme-li rodinné příslušníky – není to, co by Česká republika potřebovala,“ uvedl. V Česku kvůli exekucím přibývá i počet sebevražd. Podle zainteresovaných je načase situaci systémově řešit!
