Na pozadí boje o investituru, tedy o to, kdo bude uvádět kněze do úřadu, zda církevní či světská moc, se odehrála bitva právoplatně nastoleného říšského krále Jindřicha IV. proti říšskému vzdorokráli Rudolfu Švábskému, zvolenému částí německé šlechty roku 1077 ve Forchheimu. Svatá říše se tak ocitla v občanské válce a mezi vojsky obou králů se schylovalo k rozhodovací bitvě.
Na místo střetnutí se dostavila vojska obou stran a směřovalo sem i české vojsko v čele s českým knížetem Vratislavem II., které se již dříve proslavilo hrdinstvím, neohrožeností stejně jako krutostí, v té době však u všech vojsk obvyklou.
K hlavní bitvě 7. července 1078 došlo u vesnice Mellrichstadt na Sále, zatím za nepřítomnosti českého vojska. I když Jindřichovo vojsko muselo ustoupit, několik jeho šlechticů padlo a jiní se dali na útěk, celkem lze bitvu hodnotit jako nerozhodnou. K zmatku po bitvě přispělo i to, že bandy lupičů, které rabovaly okolí a po bitvě okrádaly mrtvé, dokázaly přepadat a povraždit i některé vojenské oddíly v lesích okolo bojiště.
Když na místo dorazilo české vojsko a spojilo se s Jindřichem IV., bylo o výsledku tohoto střetu rozhodnuto definitivně v Jindřichův prospěch.
Spojené vojsko Jindřicha IV. a Vratislava II. potom pokračovalo v tažení trestnou výpravou proti Rudolfovu Švábsku, které Jindřich úspěšně obsadil a roku 1079 mu určil nového panovníka, Fridricha I. z rodu Štaufů.
Jiné prameny uvádějí, že protikrál Rudolf Švábský v této bitvě krále Jindřicha IV. přemohl, i když nelze hovořit o výrazném vítězství. Vzhledem k tomu, že Jindřich IV. se po bitvě choval jako vítěz a obsadil i území nepřítele, tj. Švábsko, nemohla být jeho porážka, i kdyby k ní došlo, nikterak drtivá.
A z jeho úspěchu měl pochopitelně užitek i kníže Vratislav II., v této chvíli ještě teprve budoucí první český král. Učinil ho jím, jak jinak, roku 1085 Jindřich IV. poté, co se sám stal říšským císařem. Kdyby se Vratislav II. přiklonil na Rudolfovu stranu, českým králem by se nejspíš nikdy nestal…
