Chuť vraždit. To byl hlavní motiv zabíjení psychopata Jaroslava Malého. Stihl zavraždit tři lidi, ale jak sám říkal, kdyby měl kulomet, zabil by jich klidně tři sta. Trest smrti, ke kterému byl odsouzen, krátce po jeho zatčení zrušili. Nakonec se oběsil sám.
Už jako malý kluk skončil kvůli problémům se zákonem v dětském domově a v 17 letech na učilišti postřelil vzduchovkou svého mistra do břicha. Když potom napadl průvodčího a následně příslušníka Veřejné bezpečnosti, dostal 30 měsíců. Ve vězení se rozhodl zabít ženu v taláru, která mu trest vyměřila. „Byla to komunistická kráva. Plánoval jsem, jak do jejího bytu vlítnu a vystřílím celou její rodinu, samozřejmě i s ní. Potom jsem chtěl dát na podlahu nebo na stůl svíčku a pustit plyn, aby to tam všechno vylítlo do vzduchu,“ vypověděl.
Soudkyni zachránilo, že Malému kdosi namluvil, že již zemřela. Touha zabíjet v něm ale neuhasla. „Já jsem prostě musel někoho zastřelit. Sice sám jsem ještě nevěděl koho a kdy, ale byl jsem si jist, že to brzo musím udělat,“ řekl pak vyšetřovatelům.
Titul u jména
S dvojicí mladíků, kteří mu slíbili sehnat pistoli, vyloupil byt, kde našli hned čtyři zbraně. Díky „škole“ v kriminálu si k ní vyrobil tlumič a v říjnu 1986 vyrazil nazdařbůh do Prahy, kde ho zaujal dům v Bělehradské ulici. Vybral si jméno s titulem, protože předpokládal, že by tam mohli bydlet komunisté, které z hloubi srdce nenáviděl. Dával jim za vinu, že za všechny problémy v jeho životě může režim, který ho pronásleduje.
Když zazvonil na dveře, přišla mu otevřít pětapadesátiletá žena. Okamžitě po ní vystřelil a vzápětí i po jejím těžce nemocném, jednasedmdesátiletém manželovi. Přelepil jim ústa páskou na koberce, na každého ještě dvakrát vypálil a byt vykradl.
„Nedá se nic dělat, děvenko“
Další týden i se dvěma kumpány vyrazil do Ústí nad Labem, kde projevil největší krutost. Znovu si vybral byt s titulem na zvonku. Jenže u důchodců, kteří nebyli zrovna doma, byla jejich jedenadvacetiletá dcera s malým miminkem. Střelil ji hned ve dveřích. Mladá matka se v bezvědomí sesunula na zem. Malý ji svlékl a chlubil se, jak je pěkná. Když se probrala, prosila ho na kolenou, ať ji nezabíjí, že má malé dítě. To ale s Malým ani nehnulo. „Mrtví nemluví, nedá se nic dělat, děvenko,“ řekl jí a střelil ji ještě jednou do hlavy. Z bytu ukradli peníze a šperky, do zámku bytu ještě nacpali sirku, aby zkomplikovali každému dalšímu vstup dovnitř. Tam přitom zůstalo plačící dítě, které spolu se svou mrtvou dcerou našli až jeho prarodiče.
„Chřupne vaz a je konec!“
Krátce poté zatčený Malý s trestem smrti počítal. Dokonce by byl prý naštvaný, kdyby mu dali doživotí. „Chřupne vaz a je konec,“ nechal se slyšet s tím, že to pro něj bude vykoupení.
„Malý se trestných činů vraždy dopustil v podstatě proto, že měl pocit křivdy a že se tímto způsobem chtěl mstít společnosti. K tomuto jednání si vybral zcela neznámé lidi, bez vztahu k jeho osobě i domnělé křivdě, a tyto osoby naprosto chladnokrevně a navíc i nikoli jedním aktem usmrtil. Jedná se nepochybně o zvlášť zavrženíhodnou pohnutku, neboť jeho jednání svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, o naprosté neúctě obžalovaného k lidskému životu,“ stálo o něm v rozsudku smrti, kterého se nakonec doopravdy dočkal. Jenže trest smrti byl krátce poté zrušen a Malý dostal doživotí.
Ani ve vězení si ale nedal se zabíjením pokoj a spoluvězni, který visel na oprátce, zatáhl za nohy, čímž dotáhl smyčku kolem jeho krku a ten se udusil. Dalšího trestu za tento čin se už ale Malý nedočkal. V roce 1991 se oběsil sám. Důvodem však prý nebyly výčitky svědomí, ale nesnesitelné bolesti kvůli revmatismu.
Zdroj: Wikipedia, Blesk, iDNES.cz
