Co jsou to houby?
I houby jsou – podobně jako řasy – jednoduché nekvetoucí rostliny, které nemají skutečné listy, stonky a kořeny. Na rozdíl od řas však neobsahují chlorofyl, a proto si neumějí vyrábět vlastní potravu.
Kloboukaté houby jsou nejlépe známou skupinou z více než 75 000 druhů rostlin označovaných jako houby. Jednobuněčné kvasinky, jejichž působením kyne chléb a fermentují se ovocné šťávy, jsou také houby stejně jako plíseň, která se někdy vytvoří na botách uzavřených ve vlhké skříni. Další typy hub, různé rzi a sněti, jsou původci nemocí, jež znehodnocují rostliny nebo infikují lidskou pokožku.
Plíseň, která se objeví na hnijícím ovoci, a chomáčkovitá plíseň, jež se někdy utvoří na chlebu, jsou také houby. Plísňové sýry roquefort a camembert vděčí za svou charakteristickou chuť plísním a další plíseň je zdrojem léčivého penicilinu.
Jak můžete poznat, zda je houba jedovatá?
Odedávna lidé upravovali určité druhy hub jako chutnou potravu. O mnoha houbách se však už dlouhou dobu vědělo, že jsou jedovaté. Některé z toxických druhů způsobují jen mírnou nevolnost, jiné jsou smrtelně jedovaté. Některé druhy jsou jedovaté jen pro určitou osobu a pro ostatní ne, nebo mají vážné následky pouze tehdy, jsou-li požity ve velkém množství. Některé jsou halucinogeny, jež způsobují těžké poruchy vnímání.
Neexistuje žel jednoduchý návod, jak poznat, zda je houba jedovatá. Některé se od jedlých druhů dají poznat snadno, ale jiné se jim nebezpečně podobají; může je rozeznat jen odborník s mnohaletou zkušeností. Pro běžného člověka je nejjistější jíst pouze druhy hub, které jsou vypěstovány pro obchod a prodávají se na trzích.
Jakým houbám se říká prašivky?
V obecné mluvě se jedovatým nebo nejedlým houbám často říká prašivky. Angličané jim říkají toadstool, což znamená „ropuší lejno“. Slovo vzniklo v dávných časech, kdy lidé považovali ropuchy za odporné jedovaté tvory; o houbách, které rostly na vlhkých temných místech, kde žily ropuchy, se předpokládalo, že jsou také jedovaté. Název ropuší lejno nebo prašivka je sice malebný, ale odborníci ho nepoužívají. Je zmatečný, protože zahrnuje mnoho druhů, které ani nejsou blízce příbuzné.
Odkud pocházejí lanýže?
Lanýže jsou ze všech jedlých hub pravděpodobně nejoceňovanější lahůdkou pro labužníky. Vyskytují se hlavně v západní Evropě a rostou v listnatých lesích kolem kořenů stromů. Plodnice jsou bílé, šedavě hnědé až skoro černé, voňavé, s křehkou masitou strukturou a bývají velké asi jako golfový míček.
Lanýže se nesnadno hledají, protože se jejich plodnice na rozdíl od kloboukatých hub vyvíjejí pod zemí. Hledači lanýžů používají k hledání chutných aromatických pamlsků speciálně vycvičené psy a vepře. Tato zvířata mají ostrý čich a jsou lákána silnou, jakoby ořechovou vůní lanýžů. Prasata zvětří lanýže až na vzdálenost sedmi metrů. Běží na místo a cennou lahůdku rychle vyryjí.Co jsou to hlenky?
Mezi nejpodivnější ze všech živých organismů patří asi 500 druhů hub, jež se jmenují hlenky; po většinu svého života se chovají spíše jako živočichové než jako rostliny. V aktivní fázi vypadají hlenky jako rosolovité, jasně zbarvené kapky o průměru několika centimetrů; daří se jim v hnijících zbytcích rostlin. Plazí se jako veliké měňavky a vstřebávají celé mikroorganismy a hnijící úlomky rostlinných zbytků.
Ke konci individuálního vývoje se hlenka přestěhuje na vyšší, sušší místa a celá masa protoplazmy se postupně přemění v plodnice. Ze stopkatých, často ozdobných tvarů se potom uvolní myriády výtrusů, které vyklíčí a začnou opět nový cyklus života.
