Češi jsou národem kutilů, šikulů a tvořilů. Osobně znám hodně kreativních lidí, kteří nejen srší nápady, ale umí je navíc zrealizovat. Tak například kamarádka Zuzana šije ze starých džínů tašky, dělá parádní rohožky nebo využije kdejakou plechovku k výrobě ozdobných nádobek na cokoli, pan Jaroslav zase tvoří ze dřeva, kamarádka Věra šije patchwork…
Všichni bez rozdílu do svého tvoření dávají srdce a lásku a shodují se v tom, že je pro ně tvoření relax a odpočinek. O tom vím svoje, strávím hodiny s jehlicemi v ruce, ponožek jsem napletla nepočítaně, pustila jsem se i do svetříků, šál a čelenek, a i když už jsem podarovala celou rodinu, nemůžu přestat. Baví mě utáhnout první očko a potom sledovat, jak práce přibývá a očekávám, že na konci bude něco, čím udělám jiným radost. Další z mých relaxačních činností je psaní. Jednou mi jeden velmi blízký člověk řekl: „Dělej v životě vždycky to, co Tě baví, teprve potom můžeš být šťastná!“ A měl pravdu. A tak píšu a pletu a jsem šťastná. Stejně jako moji přátelé. Tak třeba Evička…
Život mezi barvami
Eva Kaiserová žije na Kladně a oslaví v únoru osmdesátiny. Vlastně ani neumí odpočívat a stále něco vytváří. Tvořila už od mala po boku svého otce – lakýrníka a malíře Josefa Popka. Později chodila do kurzů pana Všetečky, a přibližně od roku 1982 maluje abstrakce technikou odmývaného akvarelu. Začala vystavovat se svou dcerou, akademickou malířkou Renátou Kaiserovou na výtvarné výstavě pod širým nebem Kladenské dvorky a v letech 2008 a 2012 dokonce vystavovala v kladenském zámku.
S háčkem za všech okolností
Do Unhoště na Kladensku jsem se jela podívat za Venuší Králíčkovou, které je osmdesát pryč a kamarádky jí říkají Věnko. Celoživotní zálibou se jí stalo háčkování. Před Vánocemi se zaměřuje na zvonečky, na jaře zase na kraslice. Od roku 2002, kdy si začala svoje výtvory zapisovat, uháčkovala skoro tisíc šest set kraslic a zvonků téměř patnáct set. Ráda rozdává radost a prý raději dává, než dostává.
Hladce, obrace aneb štrikování je cool
Pletení není zdaleka jen výsadou žen. Plete i spousta mužů. A dnes je zase štrikování v kurzu. Ruční práce jako pletení, vyšívání nebo háčkování nejen zlepšují duševní zdraví, mohou být účinnou prevencí proti vzniku depresí či závislostí, nebo mohou dokonce oddálit nástup demence. Totiž: není nad pocit, kdy si oblečeme něco, co jsme sami vytvořili a je to naprostý originál. Když je chladno, oceníme ponožky, šály nebo rukavice, u televize pak zahřeje pléd, vnučka má originálně oblečenou panenku a děda si libuje, že ta vesta je přesně taková, jakou si představoval. I když je to kousek, nad kterým pletařka strávila desítky hodin, celkový dojem je úplně jiný, než kdyby zaskočila do obchodu a tu vestu XXL prostě koupila. I když nás u toho našeho tvoření bolí oči, záda, za krkem i ruce, nedáme si říct. I přes tu bolest a hrbení, je to relax. Pro každého jiný, ale přináší pocit spokojenosti. Nevím, jak to mají ostatní tvořilové, ale já prostě musím.
A písnička pokračuje: „…protože mám tu kliku – vypnuli elektriku, když stíny hrajou domino, dopisy psaný pro jinou čtu si a sním…
Jak relaxujete vy?
