Stalo se to tak. V době, kdy byl Coolidge prezidentem USA (1923 – 1929), navštívil se svou manželkou experimentální státní farmu. Prohlídku však absolvovali odděleně. Když první dáma přišla k výběhu slepic, všimla si, že kohout se velmi často pářil. Zeptala se průvodce, jak často se to děje. Ten jí odpověděl: „Mnohokrát během dne.“ Na to paní Coolidgeová odvětila: „Řekněte to prezidentovi, až sem přijde.“
Když prezident tento vzkaz opravdu dostal, jen se zeptal: „A pořád se stejnou slepicí?“ Odpověď zněla: „Ne, pane prezidente, pokaždé je to jiná“. A na to prezident odvětil: „Řekněte to paní Coolidgové“.
Později vědci experimentálně ověřili, že tento efekt není běžný jen u slepic, ale také třeba u krys, kdy již jinak netečného krysího samce vyburcuje k nové aktivitě přidání nové samičky do jeho skupiny.
Pokud je tato historka o Coolidgeových pravdivá, můžeme z ní usuzovat to, že první dáma se možná cítila v daném ohledu manželem poněkud zanedbávaná. Jinak ale bylo jejich manželství harmonické anebo tak aspoň navenek vypadalo. Už jen proto, že se v něm sešli dva inteligentní lidé.
Grace Anna Coolidgeová se narodila se 3. ledna 1879 v Burlingtonu ve státě Vermont jako jediné dítě v rodině Issaclara a Lemiry Goodhueových. Její otec měl zajímavé povolání, byl inspektorem parníkové dopravy na jezeře Champlain. Matka byla v domácnosti a naučila dceru mnoha dovednostem při vedení domácnosti. Vedle toho se Grace dostalo i výjimečného vzdělání, na dívku zvlášť.
Do místní veřejné školy začala chodit v pěti letech. Při učení na základní škole se zajímala o hudbu a navštěvovala hodiny hry na klavír. V roce 1893 studovala na střední škole latinu, francouzštinu, geologii, biologii a chemii. Rovněž absolvovala soukromý kurz zaměřený na výslovnost, gramatiku a přednes projevů. V roce 1898 se zapsala na univerzitu a stala se tak první manželkou prezidenta, která absolvovala úplné čtyřleté vysokoškolské vzdělání. Jejím celoživotním posláním se potom stala výuka neslyšících dětí.
Její živá povaha a šarm jí už na vysoké škole zajistily oblibu ve společnosti i známosti s několika mladými muži. Už měla skoro před svatbou, ale když se seznámila s mladým, nadějným právníkem Calvinem Coolidgem, všechno padlo. Když jí v roce 1905 téměř formou ultimáta navrhl manželství, okamžitě souhlasila, i když její matce se rezervovaný mladík moc nezamlouval. Vzali se 4. října 1905 a tímto dnem začala i Graceina cesta do Bílého domu. A podle její matky to, že se Calvin Coolidge stal v roce 1923 prezidentem USA, byla hlavně Graceina zásluha. Přispělo k tomu ale také náhlé úmrtí na infarkt jeho předchůdce Hardinga, na jehož místo nastoupil z pozice viceprezidenta.
Grace byla v té době okouzlující hvězdou washingtonské společnosti s již téměř odrostlými dětmi, syny Johnem (1906 – 2000) a Calvinem ml. (1908 – 1924), který zemřel předčasně na otravu krve právě během prvního prezidentského období svého otce. Toto těžké období však Grace nezlomilo, dále pokračovala ve své roli první dámy dle přání svého manžela – skromně, prostě a důstojně. Přesto si záhy získala pověst populární hostitelky, zvláště pak poté, co v roce 1927 uspořádala večírek na počest Charlese Lindbergha, který jako první přeletěl Atlantický oceán. Traduje se ale, že zůstávala zcela apolitická a že prezident s ní státní záležitosti nikdy nekonzultoval, a i tak zásadní věci, zda bude její manžel opět kandidovat na funkci prezidenta, nebo ne, se dozvídala až z novin.
Dnes se nám jen těžko věří, ale pokud Grace jako „žena v domácnosti“ vnímala prezidentskou funkci svého manžela jako jeho práci, nepříslušelo jí se do ní jakkoliv zapojovat a byla s tím srozuměná. Její doménou bylo „domácí zázemí“. A to Coolidgeovi, stejně jako větší soukromí, našli v Northamptonu, kde koupili dům s přilehlými pozemky. Tam také ex-prezident náhle 5. ledna 1933 zemřel ve svých 61 letech na infarkt.
Po jeho smrti o 7 let mladší Grace pokračovala ve své práci s neslyšícími a během druhé světové války aktivně pracovala v Červeném kříži a v civilní obraně. Zemřela 8. července 1957, ve věku 78 let a je pohřbena vedle svého manžela ve městě Plymouthu ve státě Vermont. Pozitivní způsob myšlení, nadhled i smysl pro humor si zachovala po celý život a pokud by se i ona historka o kohoutovi a slepicích nestala právě jí, určitě se jí stát mohla.
