Poslední léta prožila v poklidu v New Yorku, pracovala pro nakladatelství Doubleday, i když samozřejmě nemusela, těšila se ze setkání s dcerou Carolin (nar. 1957) a s jejími dětmi, vnoučaty Rose (nar. 1988), Tatianou (nar. 1990) a Johnem (1993) a se synem Johnem (nar. 1960). A od úmrtí svého druhého manžela Aristotela Onassise v roce 1975 hlavně neposkytovala rozhovory. I když určitě by bylo o čem vyprávět. Třeba o jejím vztahu k Robertu F. Kennedymu. Jaký vlastně byl?
Pravda vychází často najevo v kritických okamžicích. V tomto případě pozornost vzbudilo to, že k Robertovi Kennedyovi umírajícímu na postřelení při atentátu byly 6. června 1968 vpuštěny jen dvě osoby – poslední z žijících bratrů Kennedyových Edward, zvaný Ted, a Jackie, tehdy již pátým rokem vdova po Johnu Fitzegaraldovi Kennedym. A je to právě Jackie, která na Tedovu žádost a s tichým souhlasem Robertovy manželky Ethel vydává pokyn, aby Robert, jehož stav je beznadějný, byl odpojen od přístrojů.
„Sbohem“, řekne pouze, líbá Roberta na ústa a dává pokyn lékařům. Po chvíli je Robert Kennedy prohlášen za mrtvého a Jackie jako by v té chvíli ovdověla podruhé.
Kdy se zrodil cit mezi Jackie a Robertem? Má se za to, že až po vraždě JFK v Dallasu, ale jeden druhým už byli fascinováni, už když Jackie přišla do rodiny Kennedyových, tedy v roce 1953. Robert je v té době již tři roky ženatý s Ethel Skakelovou, s dcerou uhelného magnáta. Manželku sice miluje, ale to mu nebrání v tom, aby ji podváděl. Což je ostatně u Kennedyů vlastnost snad téměř geneticky vrozená.
Ethel Kennedyová (nar. 1928) jako hluboce věřící katolička odmítá antikoncepci, takže prakticky každé její intimní sblížení s manželem končí těhotenstvím. A pro svou rodinu Ethel doslova žije. Jacqueline (28. 7. 1929 – 19. 5. 1994) naproti tomu má, stejně jako Robert (nar. 1925), do svatosti daleko. A na rozdíl od domácké a uzavřené Ethel je Jackie sečtělá, hovorná, společensky obratná. V Robertovi možná vidí to, co nenachází u Jacka, a snaží se mu to dát najevo.
Robert za to dobře ví, že manželský život Jackie má opravdu své nedostatky. Především jeho sexuální apetit nezná hranic. Mezi tisíci ženami, které prošly jeho postelí, jsou dámy z vyšší společnosti stejně jako zaměstnankyně Bílého domu a v případě nouze jednorázové společnice, jejichž jména ho nezajímají, natož aby si je pamatoval.
A je to vždycky Robert, na koho se Jackie může kdykoliv obrátit s prosbou o pomoc. Když se v roce 1956 dozví o Jacquelině potratu, hodí vše za hlavu, přijede za ní a je to právě on, kdo ji drží za ruce, když se probouzí z narkózy. A kdo jí sdělí zprávu o ztrátě dítěte, dcery Arabelly. Drží Jackie v náručí a utěšuje ji, když pláče, a zařídí i pohřeb její holčičky. A je to opět Robert, který nejvíce pomáhá Jackie v těžkém období po atentátu na jejího muže v Dallasu.
Smutek po smrti JFK je ještě více sbližuje. Ani oni sami jistě nevědí, kdy se fascinace změnila v romanci. Roku 1964 se Robert přestěhoval do New Yorku kvůli zasedání v senátu, zatímco Ethel zůstala s dětmi v jejich domě ve Virginii. Jackie v té době bydlí rovněž v New Yorku, v bytě na Páté Avenue na Manhattanu. Její přítelkyně, filmová producentka Susan Pollock, opakovaně vidí, jak Robert za Jackie přijíždí pozdě večer a odjíždí až ráno. „To bylo veřejné tajemství“, říká k tomu. A přítel Kennedyových, Chuck Spalding, dodává: „Roku 1965 již Jackie a Bobby byli milenci.“
Bobby tehdy trávil více času s Jackie a jejími dětmi, než se svou rodinou. Hrál si s nimi, četl jim příběhy před spaním, mluvil s nimi o jejich otci a připomínal jim, jaký to byl skvělý muž. „Jsem si jistý, že kdyby mohl, tak se rozvede s Ethel a vezme si Jackie“, vyjádřil se o Robertovi Franklin Roosevelt Jr. Jenže to nejde. Robert se chce stát prezidentem USA a rozvod by ho o tuto šanci tehdy jistě připravil.
Ethel o všem ví, ale neprotestuje, ani dost dobře nemůže. Za tu šanci stát se První dámou jí to zřejmě stojí. A Jackie s přehledem zvládá každou situaci, v jaké se ocitne. I když je jí Robert čím dál tím více věrnější, Jackie se schůzkám s dalšími muži nevyhýbá. Má románek s rodinným přítelem své sestry Lee Radzavillové, s mexickým architektem Fernandem Parra Hernandezem a s režisérem Mikiem Nicholsem. Také prožívá letmý vztah s hercem Marlonem Brando. Na podzim roku 1967 potkává Davida Harlecha, velvyslance Velké Británie v USA. Ten ji dokonce příští rok požádal o ruku, ale ona ho odmítla. Přese všechno Roberta opravdu miluje.
„To není jednoduchý vztah,“ uvažuje nahlas americký spisovatel Truman Capote. „Je mezi nimi velké pouto, bez ohledu na jejich společenské postavení, prostá láska mezi obyčejným mužem a obyčejnou ženou. Ale nejsou to obyčejní lidé, musí počítat s míněním společnosti.“
Otázkou je, proč se o tomto vztahu neobjevilo na veřejnosti něco víc. Odpověď najdeme ve způsobu práce tisku v 60. letech minulého století, kdy se ještě tak nezaměřoval na soukromý život slavných lidí jako dnes, a navíc respektoval soukromí Jackie i z jejího titulu vdovy po JFK. První zvěsti o vztahu mezi Jackie a Robertem se objevily až po její smrti roku 1994. A to už se k nim ani jeden vyjádřit nemohl.
