Své o tom ví Dagmar Patrasová. Na natáčení seriálu Návštěvníci v roce 1983 v nizozemském delfináriu vzpomíná takto: „„Odpoledne jsem se měla potápět pod vodu. Dělala jsem tam různá salta a gymnastické prvky a delfíni kolem mě se najednou začali shlukovat. Připadalo mi, že ve mně začínají vidět vetřelce. Bylo jich asi deset. Sjížděli se kolem mě a uzavírali kruh, naráželi do mě čumáky a jejich dobrácké oči měly najednou prázdný zlověstný výraz.“
Zabít, nebo znásilnit?
Herečku tehdy zachránili ošetřovatelé, byl to pro ni ovšem zážitek na celý život. Z vyprávění není bohužel jasné, jaké bylo složení této delfíni skupiny. Pokud by v ní byli i samci, nebo více samců, je možné, že nechtěli herečku zabít, ale pouze se s ní pářit. Stejnou zkušenost má i Demi Moore při plavání s delfíny v delfináriu v Las Vegas. Úmysly mladého a jinak „hodného“ delfína byly tehdy zřejmé na první pohled.
Mají tam hák
Pro ženu by zřejmě nešlo o nijak příjemnou zkušenost. Delfíni jako mořští savci se adaptovali na páření ve vodě, kde se není o co opřít, tím, že jejich penis končí hákem. Tím se zaklesnou uvnitř samice podobně jako klíč v zámku. Vyprostit se z takového spojení proti vůli samce je pro samici prakticky nemožné. Delfíní samec je navíc schopen svůj penis ovládat tak, že ho používá jako nástroj. V delfináriích například jeho pomocí nosí různé předměty. A jako zvláštní číslo je možné je naučit to, že částečně nalehnou na ženu sedící na kraji bazénu s roztaženýma nohama. Co se děje pod hladinou na příslušných videích sice vidět není, ale delfínovy pohyby v této situaci hovoří jasně.
Ve vodě by taková situace byla samozřejmě značně nebezpečná. Bez ohledu na již zmíněný hák navíc takový průměrný delfín měří kolem tří metrů a váží 150 kilo a chuť na sex mu rozhodně nechybí. Někdy to dojde i tak daleko, že skupinka delfíních samců odežene od stáda samici, aby ji mohli kolektivně znásilňovat. Stačí málo – bránit jí v tom, aby se mohla vynořit se k nadechnutí na hladinu. Takto v zajetí jsou schopni svoji „sexuální otrokyni“ delfíni držet i celé týdny. Kromě jiného i proto, že delfín téměř nikdy nespí. Jenom číhá – a hlídá.
Vraždění na denním pořádku
Delfínům není cizí ani další způsob, jak dosáhnout svého. Podobně jako u jiných druhů zvířat i delfíní samice přijde rychle do říje, pokud ztratí své mládě. Pro delfíního samce není samozřejmě nic snazšího, mládě jednoduše zabít. Abychom ale delfínům nekřivdili. Podobně se chovají i hřebci nebo lví samci. Delfíní samice proto rodí pokud možno daleko od stáda a vrací se k němu, až když mládě dostatečně povyroste.
V bezpečí před delfíny nejsou ani mláďata jiných druhů mořských živočichů. Malé sviňuchy, vlastně své vzdálené příbuzné, anebo menší žraloky používají ke hře doslova jako kopací míč a nakonec je zabijí. Na některých místech u pobřeží Floridy už to dokonce došlo tak daleko, že je tam třeba bránit žraloky před delfíny.
Rození sadisti?
Inteligentní delfíni ke svému uspokojení používají i různé předměty, vlastně tedy používají nástroje. Podařilo se také zjistit, že se mezi sebou cíleně dorozumívají a že každý delfín má svoje „jméno“, shluk zvuků, který označuje jen jeho samotného. Přinejmenším si tedy musí být schopni uvědomovat si sami sebe i ostatní delfíny jako jedinečné bytosti. A ti nejodvážnější vědci dokonce uvažují o tom, že delfíni jsou schopni mimosmyslového vnímání, čili telepatie.
Tím spíš při jejich inteligenci zaráží jejich kruté „hrátky“, ovšem nabízí se zde vysvětlení, o kterém se člověku trochu příčí i jen uvažovat. Je možné, že páchání násilí delfíny sexuálně uspokojuje stejně jako lidské sadisty. Jsou sice inteligentní, ale ne natolik, aby si vybudovali nějaké etické normy. A protože je nic nebrzdí, projevují se jejich choutky zcela přirozeně v plném rozsahu.
Příliš odvážná úvaha? Možná. V lidském mozku je centrum slasti velmi blízko centru bolesti a mezi nimi někdy může vzniknout ono „kritické“ propojení. A delfín mozek je tolik podobný lidskému….
