Místní farář tam ještě před půlnoční mší vyvedl všechny děti z kostela i s obecním pastýřem. Děti běhaly kolem kostela a bečely jako ovce. Pastýř bečel jako beran. Tak byly znázorněny ovce na betlémských loukách.
Na Moravě
Na Moravskobudějovicku a na Dačicku (přestože město patří od roku 1960 do Jihočeského kraje, leží na historickém území Moravy) chodil po vesnici obecní pastýř a rozdával větvičky chvojky posvěcené po posledních rorátech (ranní mše v době adventu). Odříkal přání a popřál dobytku a polím hojného Božího požehnání. Chvojku hodil pod stůl na trnož, aby mohla „nasát“ hojnost štědrovečerního stolu. Hospodář ji před zahájením štědré večeře odnesl do chléva jako ochranu před čarodějnicemi. Na obchůzce pasák dostával výražkový koláč nebo bochník chleba a dvougroš. Když pastýř skončil obchůzku po vsi, vzal si z pastoušky bič a trubku. Mezitím rodiče vystrkovali z chalup kluky, mnohdy za velkého naříkání a protestů s chomouty a zvonci a pastýř je začal honit po návsi.
Ozývala se směsice zvuků – hlas trubky, zvonění zvonců a brekot dětí. Někteří brečeli z legrace, jiní doopravdy. Napodobovalo se tak honění stád do Betléma a zároveň i to, že Ježíš je naším pastýřem a my ovečkami v jeho stádu.
