Ve školách mnohdy tvrdí, že podle školského zákona nesmí dětem se zdravotním znevýhodněním učitel či učitelka aplikovat léky. Týká se to dětí s diabetes, ADHD nebo třeba epilepsií. V případě diabetes prvního typu se jedná o aplikaci inzulinu. Na školách většinou tvrdí, že jim ho smí podat jen zákonný zástupce, tedy ve většině případů rodič nebo zdravotně vzdělaná osoba.
Další problém je, že ve školních jídelnách nebo v jídelnách mateřských škol těmto dětem nenaváží jídlo, které mohou sníst, a nepodávají jim ho v přesnou hodinu, kdy ho musí jíst. Madlenka třeba může ovocné knedlíky, ale musí mít přesnou váhu. S problémy v jídelnách se potýkají kupříkladu i děti-celiaci.
„My jsme to vyřešili církevní školkou, kde to šlo,“ uvedla pro Náš REGION maminka malé Magdy Michaela Knížová. Bylo to ale po značných peripetiích. „Problém je, že ve školách a školkách neexistuje pozice zdravotních asistentů. Rodičům jsou pak dávány rady typu, aby čekali na chodbě školy, a když dítě potřebuje, pomohli mu nebo aby dítě vzdělávali doma. Nebo si našli soukromou školu, kde tyto služby nějak za peníze vyřeší. To si mnozí rodiče nemohou dovolit, neboť potřebují vydělávat,“ uvedla Knížová.
Možnost volby
Přitom by podle ní stačilo, kdyby v mateřských a základních školách byla zřízena zmiňovaná pozice zdravotníka nebo zdravotního asistenta a ve školském zákoně upraveno, že tento vyškolený člověk má oprávnění léky podávat a i jinak dětem pomáhat (zkrátka obdoba pedagogického asistenta). Rodiče by tak měli možnost volby.
Potíž je i to, že tyto děti nemohou s ostatními jezdit na školy v přírodě nebo lyžařské výcviky, přitom by opět stačilo, aby to bylo upraveno zákonem, kdy by tam byl přítomen zdravotní asistent, který smí podávat léky a starat se o režim jídla.
„Totéž je s dětskými tábory, říkají, že tam s dětmi mohou jet rodiče, musí si ale vše hradit a vzít si dovolenou, je to vše nedomyšlené, nepomýšlí se na to, že pro někoho je to problém, třeba pro samoživitelky,“ řekla maminka Majdy.
„V zákoně je možnost asistenta, který je hrazen z tzv. jiných zdrojů. Nikde se ale nedozvíme, co jsou ‚jiné zdroje‘ a kdo by vlastně asistenta financoval nebo co by takový asistent poskytoval za služby. Jako rodiče diabetických dětí potřebujeme, aby naše děti měly možnost navštěvovat školku a školu jako ostatní děti. Je potřeba vytvořit podmínky ke vzniku zdravotních asistentů, kteří by byli hrazeni ze zdrojů státu, nebo zřizovatele,“ uvedly matky diabetických dětí po nedávném setkání v Olomouci, kde ladily společný postup právě v otázkách problematiky přidělování asistenta diabetickým dětem a stravování diabetiků a celiaků ve školních jídelnách.
Bezstarostné dětství
„Někdy se rodičům také dostává rad, že si má inzulin aplikovat samo dítě. Jenže dítě má mít bezstarostné dětství, ne aby na něj byla přenášena taková zodpovědnost,“ uvedla. Madlenka má inzulinovou pumpu, která je z pohledu aplikace inzulinu vhodnější v tom, že se na rozdíl od inzulinových per nemusí aplikace provádět přímo vpichem.
Pomocí současných technologií mohou rodiče i na dálku sledovat vývoj glykémie. Pokud by byl problém, je potřeba, aby rodič byl v dojezdové vzdálenosti a vyřešil jej. Ohrožující situací u diabetického dítěte je nízká hladina glykémie, stačí mu však podat sacharidy, tedy jídlo, většinou ve formě hroznového cukru, džusu či piškotů.
Současné technické vymoženosti ale musí rodič financovat sám, v poslední době se podařilo přimět zdravotní pojišťovny, aby se výrazně podílely na úhradě senzoru ke sledování CGM (centrální monitoring glykémie), přesto rodiče dětí doplácejí nemalé částky a hlavně ne všechny děti tuto možnost získají.
Další kapitalou je, že po dosažení 18 let je úhrada ze strany pojišťovny daleko nižší, a pokud dítě studuje, rodičům nezbývá než senzory dětem hradit. Pro samoživitelky a děti ze sociálně slabých rodin, které si moderní technologie nemohou dovolit, by byla podle slov maminky Magdy užitečná nadace, která by je podporovala.
Investice se státu a společnosti vrátí
Magda v září nastupuje na základní školu, rodiče už teď vše zjišťují a zajišťují, aby eliminovali možné komplikace. Maminka dodala, že pokud někdo neslyší na lidské argumenty, snad uslyší alespoň na ekonomické – investice do dětí-diabetiků se státu a společnosti mnohonásobně vrátí. Pokud jsou diabetici dobře kompenzováni, nevznikají následné komplikace, jsou to zdraví lidé.
Maminka Magdy odkazuje na slova nestora české dětské endokrinologie a diabetologie docenta Aloise Kopeckého: „Statistická zjištění ukazují, že se diabetici zařazují na vyšší příčky společenského žebříčku než nediabetici. Mezi vysokoškoláky a středoškoláky je více diabetiků, než odpovídá poměrnému zastoupení v populaci. Nedá se to vysvětlit tím, že by diabetici měli vyšší kvocient. Nemají větší nadání než nediabetici, musejí se však, často už od útlého mládí, naučit celoživotní kázni. Stávají se tak z nich kvalitní, cílevědomé osobnosti.“
