Již tradiční program (pořad, setkávání s hosty, kteří mají co říct, uplatňují znalosti i zkušenosti z mnoha oborů lidské činnosti, debatní kroužek, plný otázek a odpovědí, reakcí souhlasných i rozporuplných) Disputace uspořádal Klub rodáků a přátel Kutné Hory 27. 1. 2022 v mimořádně krásném a působivém prostředí Dačického domu – stavbě, která zaujme svou historií, proměnou k bývalé sličnosti ze zchátralého stavu. Město Kutná Hora jako vlastník dlouho hledalo její vhodné využití a současně finanční prostředky k obnově. V letech 2014–2015 se Nadace podílela na přípravě žádosti o dotaci, posléze na realizaci projektu Dačického dům – Vzdělávací a prezentační centrum kulturního dědictví UNESCO. Využití zde vévodí Interaktivní expozice UNESCO, nabízející ojedinělou možnost seznámit se s organizací UNESCO a jejími činnostmi, s jednotlivými památkami ČR zapsanými na její seznam a především s přední památkou světového dědictví UNESCO – Kutnou Horou.
Disputace organizuje zejména neúnavný a obětavý tajemník výše zmíněného Klubu Vlastislav Navrátil, člověk z nějž láska k rodné Kutné Hoře přímo sálá, věnuje svému rodišti vzdor náročnému povolání mnoho času i umu. Ten v úvodu Disputací představil hosty: od sedmdesátých let minulého století Kutnohořany, Laru Siblíkovou a Vladimíra Zubova i téma: Moje dětství a mládí v Sovětském svazu, námět široký a mnohovrstvý.
Vladimír Zubov ze sebe dojmy a zážitky přímo chrlil. Za ta léta, co žije v Česku (začínal tu jako učitel ruštiny na kutnohorském gymnáziu) se nezbavil ruského přízvuku, člověk musel dávat pozor, aby mu neunikly až divoké zážitky dospívajícího hocha, rodinné poměry (otec pracoval jako konstruktér kosmických korábů, výlety do rodinné historie, které sahaly až do Tatarstánu a jeho hlavního města Kazaně, těžká práce nakladače (než mohl jít na studia), panický každodenní strach babičky v časech Stalinovy hrůzovlády, atd. Mnohé ze vzpomínaných postav ukázal obecenstvu na portrétech, které sám namaloval (je to jeho současný největší koníček i práce), nabídl přítomným i pohled na dobové dokumenty, fotografie, řády a vyznamenání.
Lara Siblíková působila mnohem klidněji, na její řeči by nikdo nepoznal, že není rodilá Češka. Pochází přímo z Kazaně a v podstatě konstatovala: „Moje dětství bylo – přes všechny excesy režimu – šťastné. Měla jsem spoustu přátel, zažila první lásku, chodila do baletu, dělala sportovní gymnastiku…“. Jen zranění jí zabránilo dostat se až do „nejvyšších pater“ a k titulu mistryně sportu. Studovala biochemii na jedné z největších a nejstarších univerzit tehdejšího SSSR (na této univerzitě v minulosti studovala i řada osobností, za všechny: Maxim Gorkij či L. N. Tolstoj) a do Čech se dostala poté, kdy po různých peripetiích nastoupila do zbrusu nového pivovaru, kde se navzájem do sebe zamilovali s tehdejším sládkem, kterým byl…pozdější dlouholetý a obecně oblíbený ředitel pivovaru v Kutné Hoře…Zdeněk Siblík. „A tak jsem se ocitla v Kutné Hoře“, usmála se a svůj projev zakončila: „Do Kazaně se vracím, za příbuznými i přáteli, žasnu na proměnami města, některé se mi líbí víc, jiné méně… Ale můj domov je teď tady, v krásném městě pod Barborou.“
Bylo toho skutečně mnoho, co oba protagonisté připomněli, nastínili, srovnávali s novou vlastí. V. Zubov například trpce komentoval velký problém Ruska, kterým je alkoholismus valné části populace a hned vzápětí pyšně připomenul novou moderní výstavbu v Moskvě či Petrohradu. L. Siblíková vzpomenula na nádherné ruční práce tatarských žen. Na hanbu, pociťovanou po vstupu sovětských vojáků do naší země v roce 1968 (mimochodem, podle ní se její spoluobčané o tomto vpádu dozvěděli až poměrně dlouho poté, co se uskutečnil). Opravdu, nevím, co bych z té záplavy informací ještě vyzdvihl…
Jedno ale vím určitě. Podobné akce jsou prospěšné. Snaha poznávat minulost, z níž se budoucnost rodí, je podmínkou pochopit se navzájem a tudíž respektovat se. To zřejmě platí pro Tatary, Čechy, Rusy, Moravany, Romy, Slováky, Němce (kteří v Rusku mívali svou republiku v Povolží), Poláky, Slezany – prostě pro lidi jakékoli barvy či vyznání. Myslím, že tyto zatím poslední Disputace budou mít v nějaké jiné verzi ještě pokračování…
