Masopust bylo období mezi svátkem Tří králů a Popeleční středou. Obsahovalo třídenní lidový svátek, jehož datum se měnilo v závislosti na Velikonocích. Slavil se před Popeleční středou, po které následoval čtyřicetidenní půst.
Lidově se masopustu říkalo ostatky či fašank a na Moravě voračky, voráčí či končiny. Masopustní zvyky mají původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy. Jiný výklad původu masopustu vychází z římského náboženství, které s předjařím spojovalo vegetační a plodnostní božstva. O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. V Rusku se masopust jmenuje maslenica a figurují v něm i některé podobné postavy jako v českém masopustu, například kobyla nebo medvěd.
Bujaré masopustní veselí bylo velmi oblíbené. Oproti dnešním podobám masopustu byl ten dřívější mnohem divočejší a hlučnější. Veselily se všechny vrstvy obyvatelstva. Holdovalo se jídlu i alkoholu. Všude byl slyšet zpěv a hudba pištců a hudců. Dokonce i králové strojili nákladné masopustní kvasy. Masopustu předcházel „tučný čtvrtek“ či „tučňák“. V tento den se dělaly zabijačky a hostiny. Věřilo se, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Jedla se vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Každý si měl dopřát tolik piva a mastného jídla, co snesl.
Hlavní masopustní veselí začínalo o „masopustní neděli“, které se také říkalo „taneční“. Po obědě vyhrávali hudebníci na návsi a zvali k muzice do hospody. Hned jak dohráli, tak se začala otevírat vrata statků a dveře chalup a muži i ženy mířili k hospodě, kde už na ně čekali muzikanti se svými nástroji. Pivo teklo proudem, všichni tancovali a veselili se až do rána.
V pondělí se konal „mužovský bál“, kam neměla přístup svobodná chasa. Mohli jen přihlížet. Tancovali tam jen ženatí muži a vdané ženy. Hlavním dnem masopustu bylo úterý. Byl to nejvíce očekávaný den. Vesnicemi chodily průvody v maskách neboli „maškarách“. Pochůzky masek po vesnici neměly pevná pravidla. Záleželo na každém, co vtipného a zábavného si vymyslel. Hlavní postavou byl většinou šašek. Masky byly opravdu velice rozmanité. Čím podivněji vypadaly, tím oblíbenější byly. Zpravidla se průvodů účastnily masky četníků, žebráků a cikánů. Tradiční maskou byl medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou byla tzv. klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
Součástí masky bylo zdobení z barevných papírků, špičatá šaškovská čepice a bič na odhánění nemaskovaných. Maskovaní lidé byli většinou všude pohoštěni. Především dostávali pálenku a pivo, ale také koblihy, vejce, uzené maso, obilí i peníze. Masopust byl zakončen tradičním „pochováním basy“, které symbolizovalo na čtyřicet dní konec tanečních a hudebních veselic.
