Co to vlastně bylo nevolnictví? Jeho prapůvod nalezneme ve starověkém Římském impériu. Ve druhém století našeho letopočtu skončila jeho rozpínavost. Proudy otroků vyschly a děti či vnuci bývalých otroků se stali příliš cennými, než aby byli považováni za inventář pána domu. Bylo nutné povolit uzdu. Z otroků se stali nájemci půdy. Stále měli svého pána, stále ho museli poslouchat a odvádět poplatky a část úrody, ale proti životu jejich předků to byla kvalitativní změna života.
Co všechno, až do roku 1781, v Čechách nesměl nevolník? Nesměl se bez souhlasu vrchnosti přestěhovat. Nesměl uzavřít manželství. Nesměl dát děti na řemeslo či studia. Musel robotovat a odvádět stejné náležitosti, jako jeho předkové ve starověkém Římě. Jistě, to všechno nesměl, ale tehdejší vrchnost, až na smutné výjimky samozřejmě, byla celkem benevolentní. Co se týče manželství či řemesla u potomků svých poddaných. Svým poddaným nekladla nesmyslné překážky. Nikoliv z lidumilnosti, ale ze stejného problému jako páni kdysi. Potřebovali pracující ruce, a ne ruce, které ze zoufalství napřímí kosy a sevřou cepy.
To si dobře uvědomoval i rakouský císař Josef II. Nebyl lidumil, ale pragmatik. Uměl se dívat i do ciziny a bylo mu jasné, že stát oběma nohama ve středověku už nelze. Holandský a britský kapitalismus začínal nabírat obrátky, a bylo třeba tomu čelit.
Patent o zrušení nevolnictví byl vydán 1. 11. 1781. Zrušil osobní závislost poddaných na vrchnosti, nikoliv jejich poslušnost vůči vrchnosti. Stále se muselo robotovat, stále fungovaly a rozhodovaly vrchnostenské úřady. Zmizelo nevolnictví osobní. Poddaný se směl přestěhovat, oženit, vystudovat a nesmělo mu v tom být bráněno. Jistě, mnohá vrchnost skřípala zuby a císař rozhodně za svůj patent nebyl chválen. Tento patent spustil národní obrození, protože lidé z převážně českého venkova se mohli stěhovat do silně germanizovaných měst, a tím, obrazně řečeno, naředit německý živel.
Robota byla zrušena až o šedesát let později, v revolučním roce 1848. Nevolnictví se nikdy neujalo ve Skandinávii. Zato například v carském Rusku vydrželo do roku 1861, kdy bylo zrušeno carem Alexandrem II. Návrat k nevolnictví se v podstatě uskutečnil i ve dvacátých letech v Sovětském svazu, v průběhu kolektivizace zemědělství, kdy zákony a nařízení sešněrovaly venkov na úroveň středověku.
Abychom však příliš nezpyšněli, měli bychom si něco připomenout. Pamatujete dobu, kdy jste nemohli cestovat po libosti? Dobu, kdy rozhodovali jiní o tom, budete-li studovat či ne? Kdy jste museli panstvo žádat o souhlas? Platil vůbec tehdy patent osvíceného Habsburka?
