Asi nejhůř z nelegálně obsazených domů na Praze 4 je na tom dnes objekt bývalých jeslí v ulici Nad Ondřejovem. Venkovní zdi nesou stopy požáru, okna jsou vymlácená, zpustlá zahrada je porostlá vysokým zlatobýlem. Přestože branka vpředu je na řetěz a visací zámek, dostat se dovnitř není těžké.
„Už tady mockrát hořelo, už tady byla mockrát policie,“ stěžuje si starší muž z vedlejšího domu. „Takhle to tady chodí pět let a nedá se s tím nic dělat,“ krčí rameny. „Někdy jsou hluční, jindy o nich ani nevíme. Skončí to ale, až se tu začne stavět. Do té doby to musíme holt vydržet,“ říká odevzdaně.
To muž z vedlejší ulice je mnohem radikálnější. „Ukradl mi tady brusku, pytel brambor a další věci. Škoda byla celkem za šedesát tisíc. Už dva roky se s ním soudím,“ stěžuje si na jednoho z obyvatel bývalých jeslí. „Teď zrovna píšeme se ženou odvolání, protože se přiznal jenom k těm bramborám. To, že v bazaru prodal moji brusku na svou občanku, prý nic neznamená, protože ji údajně půjčil svému kamarádovi,“ popisuje svou trpkou zkušenost s nelegálními nájemníky ze sousedství muž kolem padesátky.
V nedaleké večerce mi vietnamský prodavač ještě vysvětluje: „Hodně tam lidí, hodně krást potom tady. Oni ne jídlo, ne voda. Vůně – špatný,“ chytá se při tom za nos. Poslední dva až tři týdny je tu podle něj ale prý poměrně klid.
Kde se berou?
Jakmile se objeví nějaký opuštěný objekt – například zemře majitel, nemůžou se mezi sebou dohodnout dědici, vlastník nemá peníze na údržbu, nebo hodlá dům přestavět a vyřizuje si dokumenty – a jakmile se začnou objevovat první známky zpustnutí, například přerostlá, neposečená tráva, okamžitě to místo začne přitahovat lidi bez domova.
V současné době je podobně problematických míst jako Nad Ondřejovem na Praze 4 podle místní zastupitelky Lucie Michkové (ODS) zhruba pět, další místa se různě přemisťují a mění. Za dobu, co je Michková na úřadě, se jim podařilo zlikvidovat zhruba padesát takových nelegálních sídel. Naposledy to byl squat v ulici Klánova u koupaliště Lhotka. Demolici čeká také zdevastovaná budova bývalého rehabilitačního centra Na Strži či nelegální ubytovna mezi ulicemi Znojemská a Vyskočilova. Likvidaci výše zmiňovaného domu hrůzy Nad Ondřejovem zatím brání probíhající soudní řízení.
„Když se něco podobného objeví, ihned vyzýváme vlastníky, aby si dali svůj majetek do pořádku, a ve většině případů s námi opravdu spolupracují. V opačném případě využíváme všech instrumentů tak, aby zde squat nevznikl,“ vysvětluje Michková.
Pro obyvatele okolních domů to přitom bývá většinou peklo. Jejich noví sousedé jsou totiž téměř vždy závislí na alkoholu a dalších omamných látkách, což se projevuje rovněž na jejich chování. Kvůli tomu je jejich nejbližší okolí dennodenně svědkem hlučných hádek a rvaček, neustálého obtěžování hlasitým pokřikováním, žebráním, obnažováním se nebo dokonce souložením na veřejnosti. „Zneužívají své okolí,“ tvrdí Michková. „Jsou to spíš mladí lidé závislí na omamných látkách, kteří ztrácejí pojem o tom, co je to normální život. Pomoc z naší strany je těmto lidem vždy k dispozici, bohužel ale ne vždy o ni mají zájem. Spolupracujeme dokonce i s policií. Chceme vědět, jestli tady neprobíhá například prodej omamných látek, protože to s tím většinou souvisí. Problémy nám dělají také večerky, kde se prodává alkohol a kde se tito lidé scházejí, posedávají, popíjejí a močí okolo,“ říká Michková.
Místní lidé podle ní zastávají k bezdomovcům a narkomanům spíš represivní přístup. „Ptají se, jak je to možné, že tito lidé jsou v podstatě nepostižitelní?“ líčí Michková. Například krádež do pěti tisíc korun je jen přestupek, takže krátce po zadržení se vracejí znovu na ulici. „I pro policii to přece musí být velmi frustrující, protože tyto věci řeší opakovaně a nemá účinnější právní nástroje!“
Povinná léčba?
Michková proto volá po změně systému ze strany státu. „Musí existovat funkční provázanost nízkoprahových služeb, ale hlavně jejich dostatek. A také aby tito lidé mohli požádat o pomoc s hledáním bydlení, zaměstnání, se zdravotní péčí nebo s vyřizováním dokladů. Ale pro ty, kteří se opakovaně dopouštějí přestupků, podporuji nařízenou léčbu v léčebnách či komunitních centrech. Myslím si, že i veřejnost bude k problému bezdomovectví a užívání drog vřelejší a vstřícnější, když uvidí, že pravidla musí dodržovat i tito lidé. Že nejsou kvůli své nemoci nedotknutelní. Vím, že to stojí peníze, ale kolik stojí například to, že většina obchodů si musí platit ochranku, protože tam kradou jídlo a alkohol?“ říká.
Hlavní zlo vidí Michková právě v nelegálně obsazených domech – squatech. „Každý opuštěný objekt je vždy semeništěm mnoha problémů. Děláme vše pro to, abychom je na Čtyřce neměli. I když přes zimu se snažíme každému ubytovaní najít, lidi nám nemůžou mrznout na ulici, to určitě každý chápe. Lidé většinou pomáhají rádi, ale nechtějí někomu dávat peníze na drogy nebo alkohol. Nechtějí být zneužíváni.“
Se závislostí na ulici je na Praze 4 zhruba patnáct set lidí, z toho cca 300 je skutečně problémových, hlavně v lokalitách jako je Budějovická, Novodvorská, Nusle. V terénu jsou s nimi nejčastěji v kontaktu pracovníci neziskových organizací Progressive a Drop-In. Například od ledna do června 2020 jim na ulicích a v parcích této městské části vyměnili na deset tisíc injekčních jehel.
„Z našeho pohledu terénních pracovníků je samozřejmě jednodušší, když víme, kde můžeme své klienty najít a můžeme s nimi tak udržovat dlouhodobý kontakt,“ dodává k rušení nelegálně obsazených míst Martin Kocián z organizace Drop-In. „Z pohledu občana z okolí ale samozřejmě chápu, že když tam dělají nepořádek, tak je dlouhodobě neudržitelné, aby tam zůstávali. Snažíme se je proto nabádat, aby vycházeli dobře se svými sousedy. Když si na ně totiž stěžují, začne tam jezdit policie, a to je obvykle začátek konce. Na některých místech ale žijí dlouhodobě a nikoho tam neruší,“ říká Kocián. Důvodem nelegálního zabydlování opuštěných domů jejich klienty je podle něj často nedostatečný příjem na zaplacení nájmu i to, že azylové domy mají jen omezenou kapacitu.
O zavedení povinné léčby má ale Kocián své pochybnosti. „Kdyby někdo znal jednoduché řešení, už by mu dávno fungovalo, a žádné závislé bychom neměli. U léčení musí člověk chtít s drogami přestat sám. Když s nimi ale bude chtít pokračovat, tak potom stejně začne znovu.“ Kocián si myslí, že důležitá je především dostupná substituce drog, posílení nízkoprahových služeb, aby se člověk na ulici měl kde osprchovat nebo si vyprat věci, a dostupné bydlení a zaměstnání. A především primární prevence už od malých dětí, aby s drogami a alkoholem vůbec nezačínaly.
Nejznámější pražské squaty
Squating obecně znamená nelegální obsazení opuštěných a neobydlených domů a objektů. Nejde ale vždy jen o útočiště pro lidi bez domova a pro závislé na drogách a alkoholu. Pod vlivem anarchistické filozofie se některé squaty snaží vytvářet alternativní kulturní a sociální prostor bez vlivu okolního systému a policie. Dříve či později bývají však nakonec policií vyklizené. Nejznámějšími pražskými squaty byly vila Milada v Holešovičkách na Praze 8, Sochorka v ulici Plukovníka Sochora na Letné na Praze 7, Ladronka na Břevnově na Praze 6 či Klinika na Žižkově na Praze 3.
