Tytéž atomy železa, ve vaší krvi, nyní přinášejí kyslík do vašeho mozku, a vy můžete číst tento článek. A nejen železo. Všechny atomy vašeho těla. Každý člověk v sobě nese vzpomínky na minulost. Jsme vlastně jen náhodné seskupení miliardy let starých atomů. Ty atomy chviličku drží pohromadě. To je náš život. Pak se ten shluk částic rozpadne a někde a znovu vytvoří další bytost. Věda říká, že na počátku byla nekonečná hustota a nekonečná teplota. A co třeba nekonečná informace? Co když je cílem existence vesmíru tuto informaci znovu dát dohromady, jako kamínky mozaiky? Člověk je vlastně první hmota, která přemýšlí o sobě samé a shromažďuje o sobě informace. To by pro dnešek stačilo. Nyní se budeme věnovat člověku, který těch informací zjistil velmi mnoho.
Albert Einstein se narodil 14. 3. 1879 v německém Ulmu. Teoretický fyzik, jeden z největších vědců všech dob. Jeho život i dílo jsou notoricky známé. Byly o něm napsány desítky knih, natočeny desítky filmů. Zkusme se nyní na Einsteina podívat maličko jinak. Další řádky nijak neubírají na genialitě jeho díla, které vědě zanechal. Jeho obdivovatelé mně nyní jistě prominou.
Albert Einstein prokazatelně trpěl tzv. Aspergerovým syndromem, vrozeným, nevyléčitelným onemocněním. Toto onemocnění se projevilo už v ranném dětství, nezvládnutelnými výbuchy vzteku vůči vlastní sestře a jejím fyzickým napadáním. Ve škole se karta obrátila a malý Einstein, jako jediný Žid v katolické škole, se stal terčem antisemitismu spolužáků. Citovou plochostí, nevyzrálostí a pohrdáním společností trpěl celý život. Pokud navazoval vztahy, tak pouze takové, které mu přinášely nějaký okamžitý prospěch. Pokud tato výhoda skončila, neváhal jej nemilosrdně a bez výčitek svědomí ukončit, a začít nový, prospěšnější. V jeho poznámkách najdeme zmínky o tom, že veškeré cítění jeho rodičů a ostatních lidí je určováno primitivními smysly. Z Einsteinových řádků je zřejmé, že se cítil být jako Nietzschův nadčlověk, který musí snášet přítomnost lidského stáda.
Jak to ale souvisí s filozofickým začátkem tohoto článku? Einstein zemřel v noci, 18. 4. 1955. Hned ráno se konala pitva, při které lékař Thomas Harvey, bez souhlasu příbuzných, vyňal a pro další výzkumy uchoval Einsteinův mozek. Přes cévní systém napustil mozek formalínem. Některé jeho části byly nařezány na tenké plátky a zapuštěny do průhledného materiálu. Důkladným mikroskopickým zkoumáním bylo zjištěno, že Einstein měl, v porovnání s mnoha jinými mozky, větší počet gliových buněk, tedy buněk, které kontaktují jiné neurony. Geneticky započatá genialita. Skoro by se dalo říci, že to bylo plánováno předem. Mozek, který bude zkoumat prostor a čas, nesmí být přeci zahlcován a přetěžován emocemi. Nesmí řešit problémy pozemské, ale cele se věnovat vesmíru. To, co bylo Einsteinovi odepřeno jako člověku, bylo nahrazeno jeho nesmrtelným příspěvkem do mozaiky světa.
