Naše tváře přenášejí osobní identitu a společensky relevantní informace, jako je věk a pohlaví, ale také důvěryhodnost a třeba přitažlivost. Nošení roušek, které zakrývají 70 procent naší obličejové části, brání efektivní neverbální komunikaci a čtení emocionálního výrazu. Při rozhovoru s ostatními s rouškou na obličeji se vnímaná konverzace stává obtížnější, než kdybychom hovořili bez masky. Můžeme špatně rozumět vyřčeným slovům, a pokud nevidíme výraz obličeje, náš mozek může vyhodnotit, že slyšíme něco, co nebylo vyřčeno. Můžeme si také chybně vyložit emoci, která byla ve sdělení. Zakrytím většiny tváře a hlavně rtů, které jsou pro komunikaci velmi důležité, ztěžujeme ostatním lidem poznání toho, jak se cítíme, i toho, co jim chceme sdělit.
O problému maskování se již vedou odborné diskuze v souvislosti se zdravotnickým prostředím. Především o ošetřování osob, se kterými pouhý oční kontakt nepostačuje, například u klientů při terapeutických sezeních. Proto se zde často setkáte se zdravotníkem s průhledným štítem, který usnadňuje porozumění řeči a ukazuje čitelné emoce.
Ve snaze omezit nedorozumění a nesprávnou interpretaci bychom měli být aktivní a kreativní, zásadní význam autentického lidského kontaktu, byť v roušce, je nenahraditelný.
Jedním z důležitých důvodů, proč lidé chtějí komunikovat doslova tváří v tvář v maximální možné míře, je sociálně izolační dopad pandemie. Pro mnoho lidí, kteří byli emocionálně ovlivněni uzavřením v nouzovém stavu a vyplývajících faktorů, jako je ztráta zaměstnání, narušení vzájemných vztahů nebo ztráta blízkých, je demaskovaný lidský kontakt tišící a uklidňující.
Nepřikládal bych však komunikaci v roušce jen negativa. Jsou lidé, kterým může zakrytí obličeje pomoci komunikaci otevřít a zlepšit, mohou být odvážnější a zbaveni předchozího ostychu.
V současné době se již plánuje rozvolnění některých opatření a jednou, a snad to bude brzy, dojde k tomu, že roušky odložíme. Zatím je potřeba, abychom vydrželi a opatření ustáli.
Pokud cítíte, že vašemu sdělení není přes roušku rozumět a máte pochybnosti, zeptejte se, jestli druhá strana tomu, co říkáte, rozumí a zda jí to dává smysl. Také bych doporučil, abyste pro komunikaci ve věcech, které považujete za důležité, přidali doprovodné výrazy a gesta, kterými slovní projev doplníte, jako když vysvětlujete něco cizinci, který jazyku dobře nerozumí. S trochou nadsázky mohu poradit, abyste komunikovali tak jako Italové, o kterých se říká, že mluví i rukama.
Info Box
Jmenuji se Tadeáš Samuel Zborník a jsem absolventem magisterského studia psychologie. V současnosti pracuji jako terapeut v zařízení Psychologie Můstek v Praze a jsem doktorandem adiktologie na 1. Lékařské fakultě UK. Jsem komunikativní člověk s pozitivním přístupem k druhým, přijímám každého člověka v jeho individualitě. Věřím, že právě komunikace je prvním předpokladem zvládnutí krizových situací.
