Odpověď na tuto otázku je třeba začít hledat v tom, co se mužům a ženám v této oblasti nabízí. Když jde o muže, každého napadne přinejmenším pornofilm nebo pornočasopis, případně nafukovací panna, dnes pochopitelně i ve značně sofistikovanější podobě. A pokud by šlo o akci „naživo“ tak nějaký klub včetně těch swingers a placené sexuální služby. To je docela široká nabídka, ne?
A když jde o ženy? V prvním plánu jsou to vždycky vibrátory a to vč. womanizerů, ovšem tak trochu s tím, že to je vlastně smutné, když je třeba uchýlit se k takové náhražce. Vizuální podněty prý na ženy nefungují, takže pornoobrázky ne, a se službami „naživo“ je to taky problém. Prostě se neujaly. Jinak by se nevěstince pro ženy, tedy spíše ženichárny, či jak by se této instituci říkalo, vyskytovaly stejně často jako tato zařízení určená mužům.
O tom, že erotický a sexuální průmysl na ženy opravdu moc nemyslí, resp. necílí, se mohl přesvědčit každý, kdo navštíví každoroční pražský Erotický veletrh. I když mezi návštěvnicemi najdete poměrně dost žen, primárně je oslovují právě prodejci všemožných vibrátorů, ale jen jeden stánek nabízející „pánský doprovod“ a drobný propagační dáreček, jednorázové balení lubrikantu. Tak to je aspoň praktické, bohužel zatím jen v podobě neprodejných vzorků. Ovšem o pánech (panicích?) vyrobených v kvalitě silikonových panen určených pro muže si ženy mohou nechat jen zdát…
Zlatá slova Václava Klause mluví o neviditelné ruce trhu, a to platí i v tomto průmyslovém odvětví. O co není zájem, to se prostě neujme a na trhu nevyskytuje. A kdyby třeba zájem byl, tak se také musí projevit. Ženy to ale mají těžké nejen proto, že projevy sexuality u nich byly, a ještě i dnes jsou považovány za, mírně řečeno, společensky nepřijatelné, a když už se někde na veřejnosti objeví slovo pochva nebo poševní, tak pouze v souvislosti s kvasinkovou infekcí? A do jaké míry je fikcí to, že ženám primárně „nejde o sex“, ale o „lásku“ a „vztahy“? Tady však ještě víc, než kde jinde platí, že kdo si o něco neřekne, tak to nemůže dostat. Ale říkají si ženy dostatečně?
Z toho hlediska je signifikantní speciální příloha našeho předního „ženského“ časopisu zaměřená ne na „sex“, ale na „erotiku“. Vedle již zmíněných vibrátorů pojednává o prádle, čokoládě, parfémech a tak, ovšem nejvýživnější byl článek o shibari (šibari), japonském umění bondáže, čili svazování, přičemž svazovanou osobou je, jak příznačné, pochopitelně žena. A prý jí to ještě může pomoci prožít „sex“ kvalitněji, protože tak najde svou pravou ženskou podstatu. A tou není nic jiného, než se vzdát kontroly sama nad sebou a podvolit se muži, zcela a bezvýhradně…
Jestli to funguje, můžete zkusit třeba hned teď na Valentýna – místo obligátních (a nudných) květin a sladkostí své milé na podporu její ženskosti doneste pár metrů provazu…
